Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 324/2000

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele O. M., zastoupeného JUDr. P. D., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2000 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 17. listopadu 1999 č. j. -335, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se postupem soudů cítí dotčen v právech, která jsou zaručena d, a to konkrétně v . Podle jeho přesvědčení soudy porušily zásady trestního řízení, když opomenuly přihlédnout k námitkám, vztahujícím se ke stanovení výše škody, která měla být jednáním způsobena, když neprováděly důkazy, jež navrhoval a v souladu se zákonem a když se s těmito námitkami nevypořádal ani odvolací soud. Poukázal také na to, že obžaloba obsahovala skutek, pro který nebyl ani obviněn, čímž v daném případě bylo porušeno právo spočívající v tom, že nikdo nesmí být stíhán z jiných důvodů, než které stanoví zákon.

Předseda senátu Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 19. července 2000 navrhl odmítnutí stížnosti dle , ve znění pozdějších předpisů, a uvedl, že námitky v ní uplatněné považuje za nedůvodné, neboť se s nimi soud v odvolacím řízení vypořádal. Návrh na odmítnutí ústavní stížnosti učinil také státní zástupce Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pob. Liberec, který byl v návrhu označen jako vedlejší účastník.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze se v řízení o odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, kterým byl stěžovatel jako obžalovaný uznán vinným spácháním trestného činu zkrácení dně, poplatku a podobné dávky dle § 148 odst. 1, 3 tr. zákona - dílem činem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu a uložen mu trest odnětí svobody v délce pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem - vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými v odvolání a důvodně odvolání zamítl. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 17. listopadu 1999 č. j. -335 v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu a opodstatněně shledal, že soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, důkazy provedl a hodnotil dle § 2 odst. 6 tr. řádu . Soud II. stupně své rozhodnutí přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil tak, že lze na ně v dalším zcela odkázat. Nutno dodat, že pokud jde o námitku, týkající se rozporu mezi skutkem, označeným v obvinění a dalším skutkem, pro který byla podána obžaloba, nelze přehlédnout, že nebylo zjištěno uplatnění předmětné námitky v průběhu trestního řízení po podání obžaloby a před soudy a jak vyplývá z obsahu podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ze dne 4. dubna 2000, který stěžovatel Ústavnímu soudu předložil, ani v této uplatněna není.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2003