Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 107/03

Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného ve věci navrhovatele D. s. B., a. s. zastoupeného JUDr. P. S., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. června 2002 č. j. -169 a Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002 č. j. -496, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. června 2002 č. j. -280 a Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002 č. j. -500, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v d a v y. Poukázal na okolnosti, za nichž byl prohlášen konkurs na jeho majetek a ustanoven mu opatrovník, na situaci, která vznikla volbou členů představenstva a dozorčí rady a prohlášením akcionáře společnosti o tom, že je akcionářem jediným a jako takový rovněž členy představenstva a dozorčí rady jmenoval. Dále vyslovil výhrady proti osobě opatrovníka, když jde o justiční čekatelku, vykonávající praxi u Krajského soudu v Hradci Králové.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Pokud jde o rozhodnutí, jímž byl v konkurzním řízení stěžovateli ustanoven opatrovník, lze odkázat na obsah usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002 č. j. -496 a jeho odůvodnění pro použití , jakož i na obsah ústavní stížnosti, v níž navrhovatel sám potvrzuje

existenci více osob, které tvrdí, že jsou oprávněny za stěžovatele jednat. Nutno dodat, že odpadnutím důvodu, pro který byl opatrovník ustanoven, jeho funkce zanikne a pokud by nesprávným postupem soudu byla účastníku odňata možnost jednat před soudem, může být pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé napadeno žalobou pro zmatečnost (§ 229 odst. 3 obč. soudního řádu). S ohledem na tato zjištění pak Vrchní soud v Praze odmítl odvolání stěžovatele ve věci sp. zn. dne 5. prosince 2002 opodstatněně, když ustanovení opatrovníka dle § 29 odst. 2 obč. soudního řádu bylo shledáno i soudem II. stupně důvodným a když opatrovník sám předmětné odvolání za stěžovatele nepodal.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2003