Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 654/02

Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. J. K., zastoupeného JUDr. J. C., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. května 2001 č. j. -135, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 25. ledna 2000 č. j. -122 a Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. září 1999 č. j. -105, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení o jeho mzdovém nároku, uplatněném vůči zaměstnavateli, nebylo rozhodnuto v souladu se zákonem a s d. Poukázal na postup soudu I. stupně ohledně změny návrhu, když o takovém návrhu rozhodl až svým rozhodnutím ze dne 10. září 1999, změnu nepřipustil a pokračoval v řízení, aniž by rozhodnutí nabylo právní moci. V odvolacím řízení, v němž se domáhal přezkoumání všech výroků soudu I. stupně, krajský soud nerozhodl o odvolání v celém rozsahu a pokud jde o usnesení Nejvyššího soudu ČR, jeho výrok považuje za nesprávný a nemající oporu v a odst. 3 .

Předseda senátu Nejvyššího soudu ČR ve svém vyjádření ze dne 26. listopadu 2002 navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, když poukázal na obsah označeného usnesení a na to, že tímto rozhodnutím k zásahu do práva na soudní a jinou právní ochranu dojít nemohlo.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K návrhu musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [ , odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR a spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání jako o posledním prostředku, který k ochraně tvrzeného práva stěžovatel využil, nutno konstatovat, že jmenovaný soud zrušil výrok odvolacího soudu ohledně částky 31.279,-Kč s přísl. a v tomto rozsahu řízení zastavil v souladu s § 243b odst. 4 obč. soudního řádu, poněvadž z rozsudku soudu I. stupně bylo zjištěno, že ten zamítl žalobu ohledně 14.257,- Kč, o částce 31.279,- Kč nerozhodoval, když o ní stěžovatel vzal dne 16. listopadu 1994 žalobu zpět. Zastavení řízení o dovolání podaném proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě je odůvodněno § 10a obč. soudního řádu, podle něhož Nejvyšší soud ČR je příslušným k rozhodnutí o dovolání proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů, odmítnutí dovolání proti rozhodnutí, kterým soud II. stupně potvrdil výrok soudu I. stupně - o zamítnutí návrhu ohledně částky 14.257,- Kč, je odůvodněno § 218 odst. 1 písm. c) a § 238 odst. 2 obč. soudního řádu. Na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. května 2001 č. j. -135 jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů]. Rozhodnutí o ústavní stížnosti proti rozsudku odvolacího soudu, tedy proti výrokům, proti nimž směřující dovolání bylo odmítnuto, je odůvodněno , když běh lhůty k podání stížnosti započal dnem doručení rozsudku ze dne 25. ledna 2000 - dovolání proti němu, jež bylo odmítnuto jako nepřípustné, nelze považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje. Pokud jde o ústavní stížnost týkající se rozsudku soudu I. stupně, ta je nepřípustná, když nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje [ a 4, , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2003