Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 642/02

Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. P. J., zastoupeného JUDr. B. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. července 2002 sp. zn. , rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. března 2002 sp. zn. a Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2000 sp. zn. ,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel v ústavní stížnosti proti výše označeným rozhodnutím uvedl, že dle jeho názoru jimi byla dotčena práva, zaručená mu články 1, 4 a 90 y, a d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo jeho dovolání odmítnuto - podle jeho přesvědčení však uplatněné dovolací důvody byly v souladu s tr. řádu, když brojil proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jimiž byl odsouzen pro trestnou činnost bez náležitě zjištěného skutkového stavu a při nerespektování subjektivní a objektivní stránky trestného činu zpronevěry, což vše vedlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, který se fakticky stal.

Předseda senátu Nejvyššího soudu ČR ve svém vyjádření ze dne 22. října 2002 poukázal na obsah rozhodnutí o dovolání stěžovatele a na důvody, pro které bylo toto odmítnuto. Vyslovil přesvědčení, že ústavní stížnost není opodstatněná a nemělo by jí být vyhověno.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li shledán zjevně neopodstatněným [ , odst. 2, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížnosti, spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. , spisu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. a jeho usnesení ze dne 17. července 2002, zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud ČR opodstatněně konstatoval, že námitky uplatněné v dovolání proti rozhodnutí soudu II. stupně a směřující proti hodnocení důkazů, nelze podřadit pod ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. řádu, jehož se obviněný dovolával. Proto také v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. důvodně dovolání odmítl.

S ohledem na uvedená zjištění byl návrh brojící proti usnesení Nejvyššího soudu ČR jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poněvadž bylo dovolání odmítnuto pro jeho nepřípustnost, nelze jeho podání považovat za uplatnění procesního prostředku pro ochranu tvrzených práv stěžovatele. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána před publikací sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., běh lhůty k podání ústavní stížnosti nutno odvodit ode dne doručení rozhodnutí soudu II. stupně - výše označeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, tj. ode dne 18. dubna 2002, kdy byl, jak vyplývá z obsahu y založené ve spise soudu I. stupně sp. zn. , stěžovateli doručen. Je tedy nepochybné, že ústavní stížnost směřující proti označeným rozhodnutím soudu I. a II. stupně a podaná k Ústavnímu soudu dne 2. října 2002, byla učiněna po lhůtě k tomu stanovené. Pro uvedené a obsah a , ve znění pozdějších předpisů, byl v dalším návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2003