Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 234/03

Ústavní soud rozhodl 5. září 2003 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou, ve věci stěžovatele Š. Ď., zastoupeného Mgr. M. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2002, č.j. -107 a proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 7. 2002, č.j. -96,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 24. 4. 2003 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byl shledán vinným spácháním trestného činu podvodu [ a 2 tr. zák.], a tvrdí že napadenými rozhodnutí bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu ust. y.

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon".)] Podle ustanovení zákona, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60-ti dnů. Tato lhůta nepochybně počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [věta druhá citovaného ustanovení].

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.

Ústavní soud zjistil dotazem u Okresního soudu v Chomutově, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem veřejně vyhlášené dne 23. 9. 2002 [ -107], bylo stěžovateli doručeno ve středu dne 18.12. 2002 a jeho právní zástupkyni, Mgr. Jandové v úterý dne 3.12.2002. Jak je zřejmé z údajů o podání ústavní stížnosti k doručení, bylo podání učiněno na poště ve středu 23. 4. 2003, tedy po lhůtě zákonem stanovené. Na tomto závěru nic nemění ani podání stěžovatele ze dne 15. 2. 2003, kterým Ústavnímu soudu bez dalšího oznámil, že se mu nepodařilo "sehnat advokáta" a že ústavní stížnost podá advokát poté, co bude určen Českou advokátní komorou, na kterou se obrátil. Stěžovatel ani nesdělil, proč zákonem stanovená šedesátidenní lhůta nebyla objektivně postačující pro opatření právní pomoci. O kogentní povaze zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti byl stěžovatel vyrozuměn dopisem místopředsedy Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2003, sp.zn. Spr 43/03, která mu byla doručena dne 24. 2. 2003. Na okraj se dodává, že i kdyby nebylo přihlíženo ke kogentní povaze lhůty k podání ústavní stížnosti a jako datum podání bylo akceptováno datum 15. 2. 2003, šlo by o návrh nezpůsobilý věcného projednání. Stěžovatel ve svém "avízu" o podání ústavní stížnosti mj. nijak blíže nevymezil proti jakému konkrétnímu zásahu orgánu veřejné moci hodlá podat ústavní stížnost.

Z uvedeného důvodu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].

V Brně dne 5. září 2003

JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.

soudce zpravodaj