Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 283/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. K. a J. K., zastoupených JUDr. K. S., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

J. K. a J. K. (dále jen "stěžovatelé") se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu faxem dne 21. 5. 2003 a dne 22. 5. 2003 poštou, domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Stěžovatelé považují rozhodnutí krajského soudu za právně i skutkově vadné. Podle nich došlo k porušení jejich základních lidských práv garantovaných jim d (dále jen " ") a y (dále jen " "). Stěžovatelé namítají, že odvolací soud rozhodoval až 6 let po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a 9 let od zahájení řízení. Tak došlo, podle stěžovatelů, k porušení jejich práva na soudní a jinou právní ochranu podle a y. Dále byla v řízení porušena ustanovení , 3 a 4 y. Písemné vyhotovení rozsudku bylo stěžovatelům doručeno až po 6 měsících od jeho vyhlášení.

Ústavní soud, předtím než se začal zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, nejprve přezkoumal formální náležitosti podaného návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se podrobněji vyslovil Ústavní soud mj. v nálezu

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C. H. Beck, Praha 2001, str. 79. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [ , ve spojení s ], pokud nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle . Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, podle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

V přípise ze dne 10. 7. 2003, doručeném 14. 7. 2003, sdělil Okresní soud v Třebíči, že ve věci bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Ze sdělení Ústavního soudu publikovaného dne 3. 2. 2003 pod č. 32/2003 Sb. vyplývá, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Skutečnost, že ve věci byl podán mimořádný opravný prostředek - dovolání - činí ústavní stížnost stěžovatelů návrhem nepřípustným, jak poukázáno shora.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2003

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu