Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 55/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti Zemědělského družstva P., zast. JUDr. P. N., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2001, čj. -116, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2000, čj. -91, za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2001, čj. -116, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2000, čj. -91, jimiž mu byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 636 841,- Kč s příslušenstvím. V návrhu na zahájení řízení stěžovatel konstatoval, že soud I. stupně žalobu vedlejšího účastníka zamítl, protože dospěl k závěru, že pohledávka na vydání majetkového podílu dosud není splatná podle Odvolací soud však napadeným rozsudkem žalobě vyhověl, a to s odkazem na ustanovení , protože v době jeho rozhodování již pohledávka byla splatná podle tohoto ustanovení. Nejvyšší soud ČR stěžovatelovo dovolání zamítl, když dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Stěžovatel zastává názor, že napadenými rozsudky byla zasažena jeho ústavně zaručená práva. Rozborem ustanovení dokládá porušení příslušných ustanovení obč. soudního řádu, což, podle jeho názoru, vedlo v konečném důsledku k porušení d (dále jen ""). Stěžovatel také namítá, že došlo k porušení y, protože krajský soud by neměl okresní soud nahrazovat, a odnímat tak účastníkům možnost domáhat se přezkoumání právních závěrů učiněných soudem nižšího stupně u soudu vyššího stupně. Konečně stěžovatel tvrdí, že poskytnutí právní ochrany požadavku vedlejšího účastníka je porušením y, neboť se upřednostňuje jeden oprávněný subjekt na úkor ostatních oprávněných osob.

Nejvyšší soud ČR ve vyjádření k ústavní stížnosti pouze lapidárně odkázal na písemné odůvodnění napadeného rozsudku.

Vedlejší účastník, byť řádně vyzván, se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti stěžovatelova podání. Ústavní stížnost byla podána včas, stěžovatel oprávněný k jejímu podání byl řádně zastoupen a vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Proto byla ústavní stížnost shledána přípustnou.

Věc byla v další fázi řízení hodnocena z hlediska její opodstatněnosti. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Přezkoumáním předložených listinných důkazů, včetně spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. , a posouzením právního stavu došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatu tvoří nejprve námitky vůči procesnímu postupu obecných soudů, zejména soudu odvolacího, který ve věci rozhodl meritorně, aniž by přezkoumávané rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně. V této záležitosti Ústavní soud připomíná všeobecně respektovanou zásadu dvojinstančnosti řízení, která v posuzovaném případě byla zachována. Jestliže o meritu věci rozhodne odvolací soud, vycházející ze stavu v době rozhodování, tj. ze stavu změněného vzhledem k době rozhodování prvostupňového soudu, jde z procesního hlediska o tzv. otevřenou diformitu, a tudíž je přípustné dovolání. A právě dovolací soud v napadeném rozsudku (str. 4 a 5) podrobně a přesvědčivě vyvrátil veškeré námitky stěžovatele, a to i námitky týkající se vlastní aplikace ustanovení a odst. 3 Ústavní soud se ztotožňuje s argumenty Nejvyššího soudu ČR a považuje je v celém spektru za ústavně konformní.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do základních práv stěžovatele, a proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2003

JUDr. Pavel Varvařovský, v. r.

předseda senátu