Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 538/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti A. H., zastoupené JUDr. Z. K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2002, čj. -40,

,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo v přezkumném řízení ve smyslu a násl. a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdy platném znění, potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Litoměřicích, okresního pozemkového úřadu, ze dne 10. ledna 2001, čj. 72-2191/00-9109, jímž bylo podle téhož zákona určeno, že není vlastníkem blíže označených pozemků v k.ú. P.

V rámci své ústavněprávní argumentace stěžovatelka polemizovala se skutkovými závěry obecného soudu, dle nichž k předmětným pozemkům nikdy nenabyla vlastnického práva, když ve shodě se svou argumentací předestřenou již v předchozím řízení před orgány veřejné moci mj. zejména poukazovala na to, že sice ke zrušení ve věci rozhodné přídělové y z podnětu protestu prokurátora výměrem zemědělského odboru ONV Litoměřice ze dne 2. 10. 1956 (zn. zem Mu/56) došlo, nicméně přídělová cena byla v plné výši včetně daně z převodu uhrazena. Nadto citovaný výměr nikdy spolu se svým manželem údajně do vlastních rukou nepřevzali (čímž nenabyl právní moci) a oprávněně se domnívali, že jim k předmětným pozemkům svědčilo vlastnické právo.

Napadeným rozsudkem se stěžovatelka cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z a d (dále jen " "), jelikož obecný soud potvrdil rozhodnutí správního orgánu, který - jak uvádí - neuznal její vlastnické právo, které je nezadatelné a v demokratické zemi bezdůvodně nezrušitelné. Tímto postupem soudu mělo dojít tudíž i k porušení y ČR. Proto požaduje, aby Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2002, čj. -40, nálezem zrušil.

Ústavní soud přezkoumal posuzovanou věc z pohledu ústavních kautel a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přitom dbal svého ústavního postavení, jakož i hranic svých pravomocí, vědom si skutečnosti, že není součástí soustavy obecných soudů a není zpravidla oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelky vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ ; , ; písm. d) y ČR].

Pokud se týče poukazu stěžovatelky na porušení práva vlastnit majetek zakotveného v y, z dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že zmíněný článek chrání vlastnické právo již konstituované, existující, nikoliv toliko tvrzený nárok na ně uplatněný formou restitučního nároku, o němž má být teprve v soudním řízení rozhodnuto (srov. např. nález ve věci,

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, nález č. 41).

Po přezkoumání připojeného spisového materiálu (spis Krajského soudu v Ústí nad Labem) Ústavní soud rovněž konstatuje, že o návrhu stěžovatelky bylo rozhodnuto na základě řádně vedeného procesu, při respektování kautel z hlavy páté y plynoucích, když jí bylo v souladu s ústavními principy řádně umožněno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Samotné porušení tohoto práva potom nelze spatřovat v tom, že se obecný soud neztotožnil s jejím náhledem na věc a postupoval v souladu s ústavním imperativem pro něj závazným ( , y ČR).

V této souvislosti je třeba dodat, že soud ve shodě s oprávněním plynoucím z ust. věta druhá provedl obsáhlé a lze říci co do jeho šíře v dané věci i rozsáhlé dokazování (č.l. 38 spisu o.s.), kdy skutkový stav zjištěný pozemkovým úřadem verifikoval v rámci lidsky dostupných možností natolik, aby se vypořádal s polemickými tvrzeními stěžovatelky a učinil případu odpovídající právní závěry, jež se posléze promítly do výroku ústavní stížností napadeného rozsudku ( ). Na tyto potom nemůže mít žádný vliv ani stěžovatelkou tvrzené nedoručení výměru zemědělského odboru ONV Litoměřice ze dne 2. 10. 1956 (zn. Zem MU/56), když pro úplnost je třeba dodat, že tuto výhradu uplatnila až v řízení před Ústavním soudem, pročež by k ní z pohledu nepřípustnosti nemělo být v řízení před ním coby novu uplatněnému ex post přihlédnuto (srov. nálezy ve věci,

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, č. 95;

sp. zn.

, tamtéž, sv. 19, č. 111).

S ohledem na řečené dospěl Ústavní soud k závěru, že obecný soud postupoval v projednávané věci způsobem ústavně souladným, k tvrzenému zásahu do vpředu označených ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo, a proto ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2003

JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.

předseda senátu