Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 203/03

Ústavní soud rozhodl dne 28. srpna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 2 VZv 9/2002, ze dne 30. 12. 2002, a usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2003,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud uložil Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a Vrchnímu soudu v Praze, aby učinily všechny potřebné kroky k jeho propuštění na svobodu. K výzvě Ústavního soudu stěžovatel odstranil vady udělené plné moci a upřesnil své podání tak, že navrhl zrušení shora uvedených usnesení Vrchního státního zastupitelství a Vrchního soudu v Praze s tím, že nadále požadoval, aby Ústavní soud uložil týmž učinit všechny potřebné kroky k jeho propuštění na svobodu.

Jádrem ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že je držen ve vazbě v rozporu s , 5 d. Je přesvědčen, že v době rozhodování Vrchního státního zastupitelství v Praze Vrchního soudu v Praze již u něho nebyly dány vazební důvody dle ustanovení § 67 písm. a), c) trestního řádu ani vazební důvody dle § 71 odst. 4 trestního řádu. V ústavní stížnosti po rekapitulaci jednotlivých rozhodnutí týkajících se jeho vazebního uvěznění podrobně argumentuje, proč dle jeho názoru nejsou důvody vazby u něho naplněny.

Ústavní soud vyžádal si kopii vyšetřovacího spisu Policie České republiky - Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ČTS:OKFK-137/9-2003. Z tohoto spisu je patrno, že trestní řízení vedené proti stěžovateli již nyní vykazuje znaky výrazné komplikovanosti (spis sám představuje mnoho tisíc listů), přičemž delikt, z něhož byl stěžovatel obviněn, nelze v žádném případě považovat za bagatelní.

Ústavní soud mnohokráte vyložil ve svých rozhodnutích, že veden zásadou subsidiarity není povolán k tomu, aby se stával přezkumnou instancí soudů, a nikoli pouze soudů, aby přehodnocoval skutkové a právní závěry orgánů veřejné moci. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat dokazování provedená v předcházejícím řízení ani tehdy, pokud by se s ním neztotožňoval a není ani úkolem Ústavního soudu, aby polemizoval s právními závěry orgánů veřejné moci, ledaže by způsob prováděného dokazování nebo právní závěry z něho vyvozené porušovaly stěžovatelova ústavně zaručená práva. Právě o takovou situaci jde i v daném případě. Ústavní soud se neztotožňuje se stěžovatelovým přesvědčením, že jsou porušována jeho základní práva, a ježto Ústavnímu soudu nenáleží hodnotit otázky, k jejichž hodnocení je povolán, v daném případě Vrchní soud v Praze, resp. Vrchní státní zastupitelství v Praze, nemohl jinak než podanou ústavní stížnost jako zcela neopodstatněnou odmítnout podle , o Ústavním soudu, v platném znění. Ani vrchní státní zastupitelství ani vrchní soud ve svých rozhodnutích ústavní stížností napadených nevybočily ze svých pravomocí, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a Ústavní soud neshledává na nich nic svévolného, extrémně nesouladného s vykonanými skutkovými zjištěními ani nic extrémně rozporného s principy spravedlnosti.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu