Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 399/03

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 29. srpna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Ing. J. T., zastoupeného JUDr. J. T., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2003, sp. zn. , a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2003 napadl v záhlaví označené rozsudky obecných soudů. Stěžovatel je toho názoru, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a dále právo na presumpci neviny vyplývající z y a právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a právo na výslech svědka ve svůj prospěch za stejných podmínek jako proti sobě podle a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jak stěžovatel uvedl, byl napadenými rozhodnutími obecných soudů uznán vinným pomocí podle ust. § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona tím, že v podvodném úmyslu vyhovět požadavkům Komerční banky, a. s. opatřil a společně s dalšími nechal znalecky ohodnotit nemovitost v k. úz. Jablonec nad Nisou, přičemž znalec nadhodnotil nemovitost pro účely úvěrového řízení v Komerční bance.

Stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá řadu námitek týkajících se postupu obecných soudů, zejména pak zdůraznil skutečnost, že o podvodném úmyslu při vylákání úvěru nevěděl a vědět nemohl, přičemž podle něj před obecnými soudy nebyla subjektivní stránka prokázána.

Stěžovatel rovněž podal v průběhu řízení návrh na zastavení trestního řízení, a to pro nepřiměřenost délky řízení. Podle stěžovatele okolnost, že trestní řád nemá zvláštní ustanovení o tom, že by bylo možné trestní stíhání zastavit z důvodu jeho nepřiměřené délky, nebrání tomu, aby soud rozhodl o tom, že se zastavuje vzhledem k ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Současně s tím stěžovatel uvedl, že proti napadenému rozhodnutí Vrchního soudu podal rovněž dovolání k Nejvyššímu soudu, v němž však uplatnil jiné důvody než v ústavní stížnosti (tuto skutečnost Ústavní soud ověřil dotazem u Městského soudu v Praze, který potvrdil, že stěžovatel podal dovolání dne 26. 6. 2003).

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle písm. d)y ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení , 2, 4 a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost může být tedy před Ústavním soudem projednána a rozhodnuta až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní zákonem stanovené prostředky k ochraně práv.

Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (rozhodnutí 2. sekce tohoto soudu z 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a rozhodnutí téže sekce z téhož dne ve věci stížnosti č. 47273/99) vychází Ústavní soud z názoru, že ústavní stížnost, kterou stěžovatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, případně i nalézacího soudu až poté, co Nejvyšší soud rozhodl o dovolání bez ohledu na způsob vyřízení, je podána včas. V takovém případě se pak lhůta pro podání ústavní stížnosti považuje za zachovanou a počítá se ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz Sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb). Z toho však současně plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení.

S ohledem na výše uvedené, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh podaný stěžovatelem není přípustný.

Posledním opravným prostředkem v projednávané věci je dovolání k Nejvyššímu soudu, resp. rozhodnutí o něm. V opačném případě, pokud by Ústavní soud v dané fázi ústavní stížnost věcně projednal, rozhodnutí o posledním opravném prostředku, tedy rozhodnutí o dovolání, by jeho rozhodnutím zůstalo nedotčeno.

S ohledem na shora citované sdělení Ústavního soudu bude moci stěžovatel také poté, co o podaném dovolání rozhodne Nejvyšší soud, napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale zůstane mu zachována lhůta k napadení i rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako nepřípustný odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2003

JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj