Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 696/01

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti PhDr. A.H., zastoupené JUDr. Z.N., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2001, čj. -87, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení , d a y ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 12. 2000, čj. -44, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na určení vlastnictví k předmětné nemovitosti. Současně byl zamítnut návrh na připuštění dovolání.

Přípisem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 2002 bylo Ústavnímu soudu sděleno, že ve věci bylo podáno dovolání, a z uvedeného důvodu bude požadovaný spis tohoto soudu, sp. zn. , předložen Nejvyššímu soudu ČR. K dotazu Ústavního soudu bylo dalším přípisem ze dne 5. 11. 2002 sděleno, že dovolací řízení dosud nebylo skončeno, spis byl vrácen soudu I. stupně k opravě a že spis bude po právní moci opět postoupen Nejvyššímu soudu ČR. Ústavní soud přípisem ze dne 26. 11. 2002 Obvodnímu soudu pro Prahu 2 sdělil, že žádá o předložení požadovaného spisu po ukončení dovolacího řízení. V mezidobí si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků řízení.

Plénum Ústavního soudu se na svých neveřejných zasedáních konaných ve dnech 14. a 21.1.2003 dohodlo, že změní dosavadní většinovou praxi Ústavního soudu, připouštějící souběžné podání mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí obecných soudů, a to s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99. Plénum Ústavního soudu přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Uvedené závěry Ústavního soudu byly, v souladu s ust. , o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, publikovány ve formě sdělení pod č. 32/ 2003 Sb.

Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost byla podána před přijetím citovaného závěru Ústavního soudu, Ústavní soud musel v daném případě posoudit použitelnost svého sdělení s ohledem na princip předvídatelnosti, neboť stěžovatelka, s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu, podala v dobré víře současně s ústavní stížností i dovolání, a nemohla následný vývoj názorů tohoto soudu, vyjádřený ve sdělení č. 32/2003 Sb., předvídat. Ústavní soud přesto dospěl k závěru, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování, obsažená ve sdělení č. 32/2003 Sb., použít, a to vzhledem k tomu, že ústavní práva stěžovatelky nejsou tímto postupem nijak dotčena. Nejvyšší soud o jejím dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatelka proto bude případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů mu předcházející.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala souběžně s ústavní stížností i dovolání, je uvedený závěr nutné aplikovat i na projednávanou věc, a ústavní stížnost proto posuzovat jako návrh předčasný, který nezbylo než dle , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2003

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj