Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 159/03

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele J. T., zastoupeného JUDr. M. R., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 11. 2002, čj. -20,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2003, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 11. 2002, čj. -20, kterým byla zamítnuta žaloba navrhovatele proti Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s. o náhradu částky 400,- Kč.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel dne 30. 7. 2001 podal žalobu proti Dopravnímu podniku hl.m. Prahy, a.s. (dále jen "zaměstnavatel"), o úhradu částky 400,- Kč s úrokem. Žalobu navrhovatel odůvodňoval tím, že mu byla protiprávně krácena mzda o uvedenou částku za porušení pracovní kázně, ačkoliv podobné krácení (pokutu) neumožňuje. Obvodní soud pro Prahu 10 dne 5. 11. 2002 rozsudkem čj. -20, žalobu zamítl. Rozsudek odůvodnil tím, že žalobce se nepochybně dne 17. 3. 2001 dopustil porušení pracovní kázně (neprovedl předepsanou kontrolu úplnosti provozních náležitostí a předepsaného vybavení autobusu a nehlásil zjištěnou závadu; rovněž vyplnil a podepsal za jiného řidiče tzv. zakázkový list). Zaměstnavatel následně zkrátil navrhovateli mzdu podle přílohy č. 2 k Pravidlům pro odměňování zaměstnanců DP-A o.z., které jsou přílohou kolektivní smlouvy platné u zaměstnavatele pro rok 2001.

Uvedený rozsudek napadl navrhovatel včas ústavní stížností. V ní namítal, že , ani jiný právní předpis neumožňují zaměstnavateli krátit zaměstnanci mzdu za porušení pracovní kázně. Zaměstnavatelem provedené krácení tedy bylo v rozporu s právními předpisy. Jednalo se vlastně o uložení pokuty, což neumožňuje. Zároveň mělo dojít postupem zaměstnavatele k porušení zásady stanovené , o mzdě, podle kterého zaměstnanci mají právo na stejnou odměnu za stejnou práci a za práci stejné hodnoty. Byla-li navrhovateli uvedeným způsobem mzda krácena, byl za odvedenou práci odměněn v rozporu s tímto ustanovením. Jestliže soud k těmto okolnostem nepřihlédl, porušil tím základní právo navrhovatele, dané mu č. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen "Pakt"), y a d (dále jen ""). Navrhoval proto, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil.

Obvodní soud pro Prahu 10, jako účastník řízení, ve vyjádření, které si Ústavní soud vyžádal podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (, y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou kterou je ČR vázána.

Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, kterými se zabýval obecný soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal. Soud provedl navrhované důkazy, v souladu s ust. hodnotil každý z nich zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti a své rozhodnutí, podle názoru Ústavního soudu přesvědčivě, odůvodnil.

Ze spisového materiálu vyplývá, že navrhovatel pracoval u zaměstnavatele jako řidič autobusu. Dne 17. 3. 2001 nepochybně porušil své povinnosti, vyplývající z vnitřních předpisů zaměstnavatele. To ostatně ani sám navrhovatel nepopírá. Mzda navrhovatele byla stanovena hodinovým tarifem v tarifním stupni 5, podle § 4 odst. 1 Pravidel pro odměňování zaměstnanců v DP-autobusy, o.z., které jsou přílohou kolektivní smlouvy platné pro rok 2001. Byla tedy stanovena v souladu s právními předpisy. Z ust. uvedené kolektivní smlouvy vyplývá, že tato mzda se sice používá jako "jednosložková", avšak je v ní sloučen mzdový tarif a nadstavbové složky mzdy (osobní hodnocení, prémie). Podle ust. a násl. náleží zaměstnanci za vykonanou práci mzda, která nesmí být nižší, než minimální mzda. Podle , o mzdě, se mzda sjednává zpravidla v pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě nebo v kolektivní smlouvě. Není-li mzda takto sjednána, rozhoduje o její výši zaměstnavatel. Musí se přitom řídit , zákonem a mzdě a jejich prováděcími předpisy. Takovým prováděcím předpisem je i kolektivní smlouva v těch částech, kde upravuje mzdové otázky a kde je pramenem práva. Ze spisového materiálu dále vyplývá, že mzda byla navrhovateli určena tzv. mzdovým výměrem uvedenou tarifní složkou, tedy jednostranným rozhodnutím zaměstnavatele. Je nepochybné že zaměstnavatel nemůže podle platného znění udělovat zaměstnanci za porušení pracovní kázně "pokuty", jak na to poukazuje navrhovatel. Nelze mu však odepřít právo na snížení určité části mzdy zaměstnance která vyjadřuje jeho osobní přínos zaměstnavateli, kvalitu jeho práce, popř. i dodržování pracovní kázně (osobní ohodnocení, prémie). Jestliže tak zaměstnavatel v rámci stanoveném kolektivní smlouvou učinil, postupoval v souladu s právními předpisy a nelze proto Obvodnímu soudu pro Prahu 10 vyčítat, že takový postup akceptoval, neboť postupoval v intencích i a tedy ústavně konformním způsobem.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 11. 2002, čj. -20, nebylo zasaženo do základních práv navrhovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána a nezbylo mu než návrh podle písmeno a) , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2003

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu