Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 274/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti D.M., zastoupené JUDr. K. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. února 2002, čj. -36,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadla stěžovatelka v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Jičín, okresního pozemkového úřadu, ze dne 1. března 2001, čj. PÚ/102/99/Ko, jímž bylo ve smyslu ust. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdy platném znění (dále jen " "), rozhodnuto, že není vlastníkem ve výroku blíže označených a identifikovaných nemovitostí. Podle odůvodnění ústavní stížnosti obecný soud především tím, že nedovodil na straně stěžovatelky vedle tísně i existenci nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání kupních smluv stran dotčených pozemků [ ], porušil její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces zakotvené v a násl. d. Co do svých stížnostních bodů stěžovatelka dále předestřela názor, zda se v době uzavírání kupních smluv nejednalo v podstatě o "simulaci rozhodnutí o vyvlastnění", když na předmětných pozemcích nebylo údajně nikdy zbudováno to, pro co byl požadován jejich převod do socialistického vlastnictví. Rovněž namítala, že tehdy nebyla provedena výměna za jiné pozemky, což by bylo pro ni výhodnější, a konečně převážná výměra dotčených pozemků jí byla prodána za nevýhodnou cenu 0,40 Kčs za 1 m2. Z těchto, jakož i dalších důvodů, se posléze domáhala zrušení napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud poté, co se seznámil s připojeným spisem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , a vyžádanými vyjádřeními účastníka a vedlejších účastníků řízení, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť porušení ústavně zaručeného práva, jehož se stěžovatelka dovolává, neshledal. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů ( , y ČR), ani ostatních orgánů veřejné moci a není zpravidla oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatelky vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv.

Stěžovatelka, jak je patrno z odůvodnění ústavní stížnosti, se v podstatě domáhá přezkoumání citovaného rozhodnutí obecného soudu Ústavním soudem tak, jako by tento byl další odvolací instancí. Tato role mu však, jak opakovaně ve svých rozhodnutích dává najevo, zjevně nepřísluší, když jeho zásah je vázán ve shodě s jeho postavením coby soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y ČR) na splnění příslušných podmínek, které nemohou spočívat v pouhé obecné polemice se skutkovými a právními závěry orgánů veřejné moci bez současného dotčení ústavních kautel (srov. nález ve věci,

sp. zn.

, uveřejněný pod č. 5 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 1994).

Ústavní soud po přezkoumání připojeného spisového materiálu konstatuje, že o návrhu stěžovatelky bylo rozhodnuto na základě řádně vedeného procesu, při respektování postulátů z hlavy páté d plynoucích. S jejími výhradami se obecný soud řádně vypořádal a samotná skutečnost, že se neztotožnil s jejím skutkovým náhledem na věc a z něj vyvozenými právními závěry, nezakládá opodstatněnost ústavní stížnosti. Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové je řádně a logicky odůvodněno ( ) a z pohledu ústavněprávního mu lze ztěží cokoliv vytknout. Pokud se stěžovatelce kupní cena obdržená za předmětné pozemky jeví nízká, je třeba konstatovat, že na základě znaleckého posudku byla shledána odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, a tudíž její stanovení nebylo lze podřadit pod pojem "nápadně nevýhodných podmínek". Byť se tato tehdy stanovená kupní cena může jevit co do její výše jako krajně nespravedlivá, neznamenala konkrétní znevýhodnění stěžovatelky vůči ostatním občanům nacházejícím se ve srovnatelné situaci (srov. nález ve věci,

sp. zn.

, uveřejněný pod č. 44 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 1996). Další skutečnosti, které by umožňovaly přijmout tuto právní kvalifikaci pro úspěšné uplatnění jejího restitučního nároku neprokázala, pročež obecnému soudu, jenž se jím zabýval i z pohledu ust. , nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku jeho rozsudku uvedeno.

Obecný soud rozhodující o nároku stěžovatelky přihlédl řádně ke všem jí tvrzeným skutečnostem a předloženým důkazům a své závěry ve shodě se zákonem přiléhavě odůvodnil. Ústavní soud s ohledem na řečené dospěl k závěru, že v restituční věci stěžovatelky bylo postupováno způsobem ústavně souladným, k tvrzenému zásahu do ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces zakotveného v a násl. d nedošlo, a proto ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soud není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2003

JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.

předseda senátu