Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 342/03

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. H., notáře, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2003, čj. -38, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 3. 2002, čj. -25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 6. 2003, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2003, čj.

-38, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 3. 2002, čj.

-25, jimiž byla pravomocně zamítnuta jeho žaloba proti žalované České spořitelně, a. s., se sídlem v Praze, o zaplacení částky 17.740,- Kč s příslušenstvím.

V odůvodnění ústavní stížnosti, postrádajícím jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, stěžovatel uvedl, že mu nejde o odměnu ale o tři zásadní právní otázky, které dále podrobněji specifikoval.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž ústavní stížnost je návrhem nepřípustným ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""),ve spojení s ust. zákona.

Z odůvodnění ústavní stížnosti zřejmě vyplývá, že stěžovatel nesouhlasí s právním posouzením své věci obecnými soudy, jinak řečeno, že napadené rozsudky mají z hlediska stěžovatele po právní stránce zásadní význam ve smyslu Za takové situace měl stěžovatel podat podle dovolání k Nejvyššímu soudu ČR,

o čemž ostatně byl odvolacím soudem poučen. Teprve když by v řízení před Nejvyšším soudem ČR nebyl úspěšný, mohl podat ústavní stížnost (viz sdělení Ústavního soudu uveřejněné pod č. 32/2003 Sb.), pokud by k tomu byly ústavněprávní důvody.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nepožadoval odstranění nedostatku podmínky řízení, který spatřuje v tom, že stěžovatel, byť osoba s právnickým vzděláním, není v řízení před Ústavnímu soudu zastoupen advokátem.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2003