Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 315/03

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky C.

L., s. r. o., zastoupené JUDr. F. N., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2003, čj. -34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 6. 2003, se C. L., s. r. o. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2003, čj. -34, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2002, čj. -20, jímž byla zamítnuta její žaloba o určení práva na oddělené uspokojení pohledávky v konkursním řízení.

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozsudkem byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v a 4 d ("Listina").

Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky o zásahu do jejích ústavních práv, stejně jako s její právní argumentací, a uvedl důvody. Namítl nepřípustnost ústavní stížnosti pro nevyčerpání dovolání přípustného podle

Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. ,

z něhož zjistil, že dne 9. 6. 2003 bylo tomuto soudu doručeno dovolání stěžovatelky proti ústavní stížností napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze. K této skutečnosti, tedy situaci, kdy souběžně s ústavní stížností bylo podáno dovolání, plénum Ústavního soudu, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, který byl publikován jako sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle něhož v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí

o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení.

Na základě výše uvedených skutečností proto soudce zpravodaj dospěl k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu zákona. Proto ji podle zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2003