Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 669/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. M. J., PhDr. D. J., A. Š., a A. E. H., zastoupených advokátem Mgr. L. T., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.8.2001, sp. zn. , a proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu - Okresního úřadu v Táboře ze dne 7.5.2001, č. 01475, č.j. PÚPr/789/01-Ma, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní pozemkový úřad Okresního úřadu v Táboře (dále jen "pozemkový úřad") rozhodnutím ze dne 7.5.2001, č. 01475, č.j. PÚPr/789/01-Ma (dále jen "rozhodnutí pozemkového úřadu"), rozhodl podle zákona č. 229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů a jinému zemědělskému majetku, ve znění a (dále jen " "), že oprávněné osoby Ing. M. J. (k id. 1/6), PhDr. D. J. (k id. 1/6), A. Š. (k id. 1/3) a A. E. H. (k id. 1/3) [dále jen "stěžovatelé"] nejsou vlastníky nemovitostí v k.ú. L., obec B., domu č.p. 7, na části stp. Dle KN parc. č. 19/1 (dále jen "nemovitost"). Pozemkový úřad v novém řízení uvedl (poznámka: v souzené věci pozemkový úřad již dříve vydal rozhodnutí ze dne 19.7.1993, č.j. PÚPr/4273/93-Ma, které bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30.8.1993, č.j. -12; následné rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 11.3.1996, č.j. PÚPr/1164/96-Ri, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.6.1996, sp. zn. , a další rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 29.1.1999, č.j. PÚPr/391/99-Ma, zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28.4.2000, č.j. -61, v návaznosti na pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. -61), že původním vlastníkem nemovitosti, která náležela ke zbytkovému statku P., byl podle výpisu z pozemkové knihy, knihovní vložka 4 pro k.ú. L., Ing. J. H. V poznámce č. 13 v oddílu B citované vložky je v zápise čd 240/1948 uvedeno, že nemovitosti zapsané v této vložce jsou předmětem revize a že tento majetek zamýšlí převzít ministerstvo (dále jen "MZ") podle zákona č. 142/1947 Sb. K převzetí nemovitosti došlo rozhodnutím MZ ze dne 19.4.1948, č.j. 93.934/48-IX-R-23, čímž - podle názoru pozemkového úřadu - došlo k naplnění restitučního titulu ve smyslu ustanovení Pozemkový úřad v odůvodnění dále poukázal na ověřovací znalecký posudek č. 237/98 znalce Ing. M. J., ze kterého vyplynulo, že stavba nemovitosti (tj. stavba domu č.p. 7 v L.) zásadní přestavbou ztratila původní stavebně technický charakter (poznámka: nemovitost, která byla před přechodem na stát hájovnou, obsahovala byt velikosti 1+1 bez příslušenství, chlév a stodolu), neboť v průběhu jejího užívání státem byly učiněny věcné přestavby a opravy různého rozsahu (provázené konkrétně v odůvodnění uvedenými změnami prvků dlouhodobé i krátkodobé životnosti, jež spočívají v úplné demolici bez náhrady, v náhradě novou konstrukcí či ve výměně stávající konstrukce; došlo také k výměně prvků dlouhodobé životnosti, a to v odůvodnění v procentuálně a věcně konkretizovaném rozsahu od 12,07 % do 153,87 % z původního rozsahu). Pozemkový úřad proto dovodil, že předmětná nemovitost (stavba) zásadní přestavbou ztratila svůj stavebně technický charakter [došlo k výměně jednoho z konstrukčních prvků dlouhodobé životnosti - tj. k výměně stropů z více než jedné poloviny, a to na základě součtu zcela nových stropů nad obytnou částí (98,22 %) a nad objektem bývalé stodoly (55,65 %) - a také k dalším úpravám], v důsledku čehož nemovitost (stavba) neplní svůj původní účel související s předmětem zemědělské výroby; z průběhu správního řízení je zřejmý účel rekonstrukce spočívající ve zřízení společenské místnosti, skladu a hasičské zbrojnice, tj. ve zřízení nebytových prostor. Nemovitost (stavbu) nelze tedy vydat, neboť tomu brání překážka uvedená v ustanovení ). Stěžovatelé proto mají možnost požádat stát o náhradu v rozsahu citovaného zákona.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29.8.2001, č.j. -60, rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 7.5.2001, č.j. PÚPr/789/01-Ma, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud prohlásil za nesporné, že stěžovatelé jsou oprávněným osobami ve smyslu a shledal i existenci restitučního titulu podle ustanovení citovaného zákona, neboť k odnětí nemovitosti došlo bez náhrady postupem podle zákona č. 147/1947 Sb. Meritum souzené věci proto koncentruje na posouzení otázky, zda na nemovitost (původně hájovnu) lze aplikovat ustanovení § 11 odst. 4 citovaného zákona (ve vztahu k jeho § 1), které vylučuje možnost vydání obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby za podmínky, že zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebně-technický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. Šlo prý tedy o to, zda je původní hájovna takovou budovou, na které lze uvedený předpis aplikovat.

Krajský soud prohlásil, že při zjišťování účelu zákonné úpravy a v zájmu zajištění konformního výkladu právních předpisů [při srovnání gramatického a teleologického výkladu ustanovení a písm. c) ] je nezbytné dovodit, že citovaný zákon včetně jeho ustanovení je nutno vztáhnout jak na majetek zemědělský, tak i na majetek lesní. Krajský soud se dále domnívá, že v souzené věci lze ke stejnému závěru dospět výkladem gramatickým, neboť z rozhodnutí MZ ze dne 14.9.1948, č.j. 93.934/48-XI-R-23, kterým byl majetek převzat do vlastnictví státu dle zákona o revizi první pozemkové reformy, je zcela zřejmé, že předmětem převzetí majetku státem byl [vedle majetku polního (zemědělského)] i majetek lesní a rybniční, který tvořil součást hospodářství zbytkového statku P., na který je nezbytné nahlížet jako na zemědělskou usedlost. Hájovnu, která sloužila k provozu lesního hospodářství, je třeba podřadit jiné stavbě, patřící k původní zemědělské usedlosti (ke zbytkovému statku P.) a z toho důvodu lze na ni vztáhnout ustanovení Krajský soud v uvedené souvislosti konstatoval, že otázka vydání či nevydání předmětné nemovitosti byla pozemkovým úřadem posuzována na základě řádně zjištěného skutkového stavu - především s přihlédnutím ke znaleckému posudku, podle něhož stavba zásadní přestavbou ztratila prvky stavebně technického charakteru, takže již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby - a uzavřel s tím, že podmínky vylučující vydání nemovitosti (stavby) podle ustanovení byly dodrženy a napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.8.2001, sp. zn. , a rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 7.5.2001, č.j. PÚPr/789/01-Ma, napadli stěžovatelé ústavní stížností.

Stěžovatelé nejprve stručně rekapitulovali dosavadní průběh řízení od roku 1993 a poukázali především na záměr zákonodárce odlišit při vymezování rozsahu působnosti ustanovení jednotlivé skupiny majetku, na něž se citovaný zákon vztahuje. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že záměrem (vůlí) zákonodárce bylo mimo jiné odlišně vymezit působnost , ve vztahu k obytným budovám, hospodářským budovám a jiným stavbám, patřícím k původní zemědělské usedlosti [ustanovení cit. zákona; stejnou definici nemovitostí obsahuje ustanovení cit. zákona] a ve vztahu k obytným a hospodářským budovám a stavbám, sloužícím zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství[ustanovení cit. zákona]. V žádném ustanovení zákona se nestanoví že by se nemovitosti uvedené v naposledy citovaném ustanovení nevydávaly. Z toho stěžovatelé dovozují, že se jedná o zcela jiný druh nemovitostí, výklad pozemkového úřadu pokládají za extenzivní a odmítají jej. Odkazují na ustanovení y ČR, dle kterého je soudce při rozhodování vázán zákonem a nemůže v žádném případě rozhodovat "výhradně na základě svého extenzivního výkladu".

Stěžovatelé se domnívají, že Krajský soud v Českých Budějovicích zasáhl napadeným rozsudkem do jejich práva na soudní ochranu dle d (dále jen " "), a y ČR a do jejich práva na spravedlivý proces dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva"). Podle mínění stěžovatelů krajský soud zcela pominul ústavní zásadu, která stanoví, že soudce je při rozhodování vázán zákonem, a přistoupil k tendenčnímu výkladu ustanovení zákona tak, aby mohl jejich návrhu nevyhovět. V této souvislosti poukazují na skutečnost, že - ačkoli na nemovitostech vydaných v rámci zemědělských restitucí již déle než deset let řádně zemědělsky hospodaří s tím, že dům bývalé hájenky hodlají využít jako nemovitost, ze které budou spravovat odlehlou část svých lesů - předmětná nemovitost není v současné době prakticky nijak využívána a slouží de facto jako sklad požární zbrojnice. Argument krajského soudu, že v souzené věci je nutné sledovat účel zákona - aby nemovitosti vydané v rámci citovaného zákona sloužily zemědělské výrobě - tedy není naplněn. Stěžovatelé dále považují za absurdní argumentaci krajského soudu týkající se posouzení otázky, zda hájenka byla součástí původní zemědělské usedlosti či nikoliv, a svědčí to prý o snaze zkrátit práva stěžovatelů. Uvedený závěr krajského soudu údajně nevyplývá ze žádného důkazu; naopak bylo jednoznačně prokázáno, že předmětná nemovitost sloužila výhradně jako hájenka, kterou užíval samostatný hajný a jednalo se tedy o nemovitost sloužící lesní výrobě. Stěžovatelé v této souvislosti poukázali na odlišné režimy, které zákonodárce v zákoně č. stanovil pro vydání nemovitostí různého charakteru. Krajský soud, který je dle y ČR vázán příslušnými ustanoveními zákona, nemůže prý "bez dalšího" prohlásit jeden z možných výkladů zákona za výklad jediný. V této souvislosti se dovolali staršího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.8.1993, sp. zn. , který vyslovil, že stavba hájenky podmínce uvedené v zákona o půdě nepodléhá.

Stěžovatelé proto navrhli, aby Ústavní soud vydal nález, že se ústavní stížnosti zcela vyhovuje a že se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.8.2001, sp. zn. , a rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu - Okresního úřadu v Táboře ze dne 7.5.2001, č. 01475, č.j. PÚPr/789/01-Ma, zrušují.

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména namítají porušení práva na řádný a spravedlivý proces ve smyslu (poznámka: odst. 1) y, (poznámka: odst. 1) Úmluvy a y ČR. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení v těchto článcích upraveného práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s nimi upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. Vydání 1. Praha, C.H.Beck 1994, str. 267 a násl.). Nic takového však zjištěno nebylo a stěžovatelé to ostatně ani netvrdili. Podle obsahu soudních spisů jim nebylo nijak bráněno v tom, aby se stanoveným postupem svého práva u příslušných soudů domáhali. Nelze proto dovozovat, že by nebyl dodržen zákonem stanovený procesní postup ve smyslu y, Úmluvy a y ČR.

Ústavní soud se rovněž zabýval tím, zda byl soudní proces jako celek spravedlivý. Ani z tohoto hlediska neshledal žádné pochybení. Řízení bylo veřejné a obě strany měly právo vyjadřovat se k jednotlivým důkazům a navrhovat důkazy vlastní. Rovněž není důvodu se domnívat, že by obecný (správní) soud v souzené věci nepostupoval nestranně a nezávisle. Proto Ústavní soud neshledal ani v tomto ohledu porušení ústavních předpisů, jichž se stěžovatelé dovolávají.

Stěžovatelé spatřují nesprávnost napadených rozhodnutí (pozemkového úřadu a krajského soudu) především v tom, že pozemkový úřad i správní soud aplikovaly ustanovení § 11 odst. 4 zákona o půdě i na nemovitosti uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona (tedy na majetek lesní), byť se - podle jejích mínění - vztahuje pouze na nemovitosti uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona (tedy na majetek zemědělský).

Tuto námitku Ústavní soud zkoumat nemíní. Jedná se totiž toliko o evet. sporný výklad ustanovení jednoduchého práva, který v zásadě náleží soudům obecným. Ingerence ústavního soudu by nebyla vyloučena toliko tehdy, jestliže by interpretace jednoduchého práva byla svévolná či pokud by byla v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními či se skutkovými závěry, jež z něho logicky vyplývají. K takovému závěru však Ústavní soud nedospěl a proto usuzuje, že konkrétní souzená věc ústavněprávní roviny nedosáhla.

Ústavní soud, který není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu nepřísluší přehodnocovat jejich rozhodnutí, pokud jimi nedojde k porušení ústavnosti, zejména pak základních práv a svobod stěžovatele zaručených ústavním pořádkem, proto neshledal, že by interpretací a aplikací citovaných ustanovení bylo porušeno ústavní právo stěžovatelů na soudní a jinou právní ochranu.

Podle přesvědčení Ústavního soudu je tedy zřejmé, že napadenými rozhodnutími Okresního pozemkového úřadu Okresního úřadu v Táboře a Krajského soudu v Českých Budějovicích k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelů zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2003

JUDr. Vladimír Klokočka

předseda senátu Ústavního soudu