Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 357/03

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti doc. MUDr. M. H., CSc., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 29. 5. 2003, čj. 3 KZv 15/2003-79, a usnesení Policie České republiky, Správy JmK, SKPV Brno ze dne 29. 4. 2003,

ČTS: PJM-72/OK-10-2003, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 7. 2003, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne

29. 5. 2003, čj. 3 KZv 15/2003-79, kterým byla podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Policie České republiky, Správy JmK, SKPV Brno ze dne 29. 4. 2003, ČTS: PJM-72/OK-10-2003. Posledně uvedeným rozhodnutím, které stěžovatel též navrhl zrušit, policejní orgán podle tr. řádu, za použití vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů, určil stěžovateli, jako soudnímu znalci v trestní věci obv. P. V., znalečné za podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, v rozsahu 7 hodin práce, ve výši 10.540,- Kč. Ve stížnosti proti cit. usnesení policejního orgánu stěžovatel namítal, že nesouhlasí se snížením odměny znalce tak, jak byla policejním radou provedena. Původně byla odměna vyúčtována stěžovatelem

za 10 hodin práce ve výši 13.250,- Kč.

Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v d ("Listina"), a to právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, resp.

v daném případě u jiných orgánů. Uvedl, že si je vědom toho, že jako soudní znalec, tedy nikoliv zaměstnanec, není subjektem základního práva zakotveného v y. Je však toho názoru, že v důsledku porušení základního práva zakotveného v y rovněž došlo k obsahově s y prakticky srovnatelnému porušení jeho práva na spravedlivou odměnu za vykonanou práci. Jím provedená pitva byla mimořádně obtížná, odborně i časově náročná, a proto bylo zcela odůvodněné i zvýšení paušální odměny za výkon pitvy o 20 %. Dále vyslovil nesouhlas s nepřiznáním znalečného za koncipování a vypracování předběžné zprávy a se snížením počtu hodin na koncipování znaleckého posudku z pěti na tři hodiny.

Ústavní soud poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem stěžovatele s rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o výši znalečného, nevyplývá z ní nic, co by projednávanou věc posunulo do roviny ústavněprávní, a tudíž že je třeba ji jako návrh zjevně neopodstatněný bez dalšího odmítnout, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud nemá jakýchkoliv důvodů pochybovat či polemizovat se skutkovými tvrzeními stěžovatele týkajícími se náročnosti jím provedeného výkonu. Nicméně jakkoliv se obecně otázka výše znalečného nepochybně může znalce i citelně dotknout, nelze ji z hlediska kriterií spravedlivého (fair) procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud je toho názoru, že ve věci stěžovatele k tvrzenému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, jak je v daném případě zjevně ústavně konformním způsobem promítnuto do ust. tr. řádu, nedošlo a ani z odůvodnění ústavní stížnosti takový zásah nelze dovodit. Stěžovatel v podstatě nesouhlasí se způsobem, jakým orgány činné v trestním řízení aplikovaly , o znalcích a tlumočnících, a prováděcí vyhlášku k němu č. , v platném znění. V tomto směru Ústavní soud, v souladu se svojí obecně dostupnou judikaturou (viz např. nález ze dne 29. 5. 1997

sp. zn.

, uveřejněný pod č. 66 ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR), konstatuje, že rozdílný názor na interpretaci obyčejného práva (bez ohledu na to, zda-li pouze namítaný nebo Ústavním soudem autoritativně zjištěný) sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu y. Přijetí konstrukce údajně ústavního rozměru věci stěžovatele by ve svém důsledku vedlo k tomu, že by Ústavní soud zřejmě rozhodoval o všem.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2003