Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 137/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. I., právně zastoupeného JUDr. J. S., Ph. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 6. 3. 2003 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. , a to pro porušení čl. y, jakož i , a d.

Napadeným rozsudkem ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. , Vrchní soud v Olomouci podle ust. § 258 odst. 1 písm. a). b), c), d), odst. 2 tr. řádu, zrušil odvoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2001, sp. zn. , ve výroku o vině, jímž byl stěžovatel (spolu s dalšími obžalovanými) uznán vinným trestným činem vydírání podle ust. § 235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák., dále byl zrušen výrok o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a výrok o náhradě škody. Za splnění podmínek ust. § 259 odst. 3 tr. řádu byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy vydírání podle ust. § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a zbavení osobní svobody podle ust. § 232 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu uložen podle ust. § 232 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením pro výkon do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle ust. § 228 odst. 1 tr. řádu byla stěžovateli a spoluobžalovaným M. S. a S. L. P. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému D. Ž. škodu ve výši 12 400,- Kč. Trestných činů shora uvedených se stěžovatel dopustil jednáním, které je popsáno ve výroku o vině napadeného rozsudku.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadli obvinění M. S., J. I. a S. L. P. dovoláním. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. 11. 2003 podle ust. § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněných M. S. a J. I. odmítl. Dovolání obviněného S. L. P. pak Nejvyšší soud ČR odmítl podle ust. § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcí samou, musí prověřit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro ni , ve znění pozdějších předpisů.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

V projednávané věci je posledním opravným prostředkem dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a rozhodnutí o tomto dovolání je rozhodnutím ve smyslu ust. , ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost stěžovatele však směřuje výlučně proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jež není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva v dané věci poskytuje. Pokud by Ústavní soud ústavní stížnost za této situace věcně projednal, rozhodnutí o posledním opravném prostředku, tedy o dovolání, by jeho rozhodnutím zůstalo nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Pro úplnost je třeba zabývat se i tím, zda nejsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle ust. cit. zák., jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle ust. cit. zák. dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Žádná z uvedených podmínek v projednávaném případě splněna nebyla.

Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelem podaná ústavní stížnost není přípustná.

Na základě shora uvedených skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl pro její nepřípustnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 23. června 2003