Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2/03

Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele C.I. F., a. s., zastoupeného JUDr. I. K. CSc., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. srpna 2002 č. j. -60, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo zamítnuto dovolání, jež podal proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího. Uvedl, že soudem I. stupně byla zamítnuta jeho žaloba proti České republice - Komisi pro cenné papíry o náhradu škody ve výši 401.566.000,-Kč, vzniklé mu poté, co byl zrušen "příkaz k odblokování cenných papírů", Městský soud v Praze dne 15. března 2000 pod č. j. -38 rozhodnutí potvrdil. V návrhu vyslovil přesvědčení, že se Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí o dovolání, nevypořádal se všemi jeho důvody, nezhodnotil v úplnosti významný aspekt právní stránky věci a poukázal na úřední postup, související s výkladem a aplikací zákona o cenných papírech, který označil za nesprávný. Proto se rozhodnutím soudu, jímž tato nesprávnost shledána nebyla, cítí dotčen v právu zakotveném v d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. srpna 2002 č. j. -60 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze, který dne 15. března 2000 rozsudkem č. j. -38 potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně a připustil proti rozsudku dovolání k řešení právní otázky výkladu ustanovení , o cenných papírech. Nejvyšší soud ČR pak v souladu s vymezeným důvodem dovolání ( obč. soudního řádu) přezkoumal, zda na správně zjištěný skutkový stav byl aplikován odpovídající právní předpis a ten pak správně aplikován [ obč. soudního řádu]. Ve svém rozhodnutí dovolací soud zcela vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč se ztotožnil s názorem odvolacího soudu - že ministerstvo, které v daném případě vydalo příkaz k registraci pozastavení výkonu práva, nebylo k tomu dle zákona o cenných papírech oprávněno a proč poté, co neoprávněný příkaz byl zrušen, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle a tedy ani k odpovědnosti za škodu tvrzenou stěžovatelem, když právě neodstranění neoprávněného příkazu by ke vzniku škody a odpovědnosti za ni vést mohlo ( zák. o cenných papírech). Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2003