Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 20/03

Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P.&.J. R. s. r. o.,. zastoupeného JUDr. J. Š. advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2002 sp. zn. s tím, že podle jeho přesvědčení tímto rozhodnutím soud porušil základní práva, zakotvená v článcích 1, 3, 4 odst. 4, a 4, a d, jakož i v y. Uvedl, že pro nařízení předběžného opatření, týkajícího se specifikovaných nemovitostí, neměl soud osvědčeny rozhodné skutečnosti, a ty, které tvrdila žalobkyně, nebyly doloženy a ani nemohly být, poněvadž důkazy o nich nemá k dispozici, a poukázal na úkony, směřující k převodu nemovitostí a učiněné poté, co byly tyto vyňaty z konkurzní podstaty, a na postup odvolacího soudu, který, dle jeho názoru, rozhodl nad rámec uplatněného návrhu, aniž byly splněny podmínky ustanovení .

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. bylo zjištěno, že ve věci sp. zn. probíhá u Městského soudu v Praze řízení o neplatnost kupní smlouvy o převodu označených nemovitostí, ohledně nichž pak odvolací soud výrok soudu I. stupně o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření změnil, předběžné opatření nařídil, a to v souladu s . Soud

v odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, které okolnosti jej vedly k tomu, aby zatímně upravil poměry účastníků vztahující se k označeným nemovitostem, když také opodstatněně vytkl pochybení soudu I. stupně, který návrh na nařízení předběžného opatření ohledně nemovitostí, v rozhodnutí soudu II. stupně vymezených, zamítl. Na toto odůvodnění lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Proto návrh směřující proti výroku odvolacího soudu o nařízení předběžného opatření i proti výroku, kterým bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, když tímto nemohl být stěžovatel dotčen, což ani v ústavní stížnosti netvrdí, byl odmítnut jako zjevně neopodstatněný [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2003