Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 216/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. T.V., právně zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. , a sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ve věci podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, ze dne 14. 2. 2002, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel podáním ze dne 4. 4. 2002, doručeným Ústavnímu soudu dne

10. 4. 2002, podal ústavní stížnost proti výše citovaným rozhodnutím soudů a uvedl, že se cítí dotčen na svých právech, a namítá, že obecné soudy nepostupovaly v trestním řízení v souladu se zákonem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( d).

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Podle zjištění Ústavního soudu bylo rozhodnutí o podaném odvolání proti rozsudku soudu I. stupně stěžovateli doručeno dne 8. 5. 2001. Skutečnost, že stěžovatel podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona a Ministerstvo spravedlnosti ČR po jeho přezkoumání dospělo k závěru, že důvody pro podání stížnosti nejsou dány, není v dané věci relevantní. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR bylo sice stěžovateli doručeno až po dni 14. 2. 2002, ale vzhledem k tomu, že se nejedná o rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje (jde pouze o sdělení), je třeba za tento poslední prostředek považovat usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2001. Proti tomuto rozhodnutí je však ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k výše uvedenému konstatování Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout dle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 21. května 2003

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu