Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 208/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. M. J., o ústavní stížnosti proti postupu Ministerstva vnitra ČR při zpracování a vydání evidenčních podkladů podle , o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 7. 4. 2003, doručeným Ústavnímu soudu 8. 4. 2003, brojil stěžovatel proti postupu Ministerstva vnitra ČR při zpracování a vydání evidenčních podkladů podle (správně , o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů), v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2003, čj. - 71. Proti rozsudku se stěžovatel neodvolal, protože dle svých slov očekával v dobré víře, že bod II. rozsudku neznamená zveřejnění jeho jména a pokud k němu musí dojít, bude u jména nepřehlédnutelná a jasná poznámka o neoprávněnosti evidence. Ministerstvo vnitra ČR však uveřejnilo stěžovatelovo jméno jinak, než očekával. Podle stěžovatele postupovalo v rozporu se , je navíc podle stěžovatele vadný. Snaha o vyřešení situace prostřednictvím korespondence nebyla pro stěžovatele úspěšná. Podle stěžovatele byl porušen , 2 a 3 y ( ) a a 13 Úmluvy (Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a také

Ústavní soud vyzval stěžovatele přípisem ze dne 24. 4. 2003, který stěžovatel obdržel dne 28. 4. 2003, k odstranění vad jeho podání tak, aby splňovalo náležitosti ústavní stížnosti. Upozornil jej, aby si zvolil advokáta, který by ho v řízení před Ústavním soudem zastupoval, nebo v případě, že mu bude právní pomoc advokátem odmítnuta, aby se obrátil na Českou advokátní komoru. K doplnění podání mu byla stanovena lhůta 30 dní od doručení výzvy.

Dne 19. 5. 2003 byl Ústavnímu soudu doručen dopis stěžovatele ze dne 12. 5. 2003, ve kterém se omlouvá za nedorozumění, které svým podáním ze dne 24. 4. 2003 patrně způsobil, ve skutečnosti prý nezamýšlel podat ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, protože ve věci dosud nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu vnitrostátní právo poskytuje. Uvedl, že v lednu letošního roku byla jeho evidence v tajných materiálech prohlášena za neoprávněnou, přesto se nemůže zbavit nespravedlivé zátěže z minulých let.

Ústavní soud musel posoudit charakter podání stěžovatele ze dne 12. 5. 2003. Ve smyslu , o Ústavním soudu, nestanoví-li jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále " "). Podle ustanovení posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Možnosti interpretace procesního úkonu stěžovatele jsou za daných okolností dvě.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), může stěžovatel vzít stížnost zpět až do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě. Interpretace, která by umožňovala označit podání stěžovatele ze dne 12. 5. 2003 za zpětvzetí návrhu, by byla v konkrétním případě zřejmě příliš extenzivní.

Shora uvedeným podáním reagoval stěžovatel na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad své ústavní stížnosti. Podle soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Usnesení podle není rozhodnutím meritorní povahy. Nebrání proto stěžovateli, aby se v případě, kdy dospěje k názoru, že v řízení před obecnými soudy byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, obrátil na Ústavní soud.

Protože stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené a jeho poslední podání ve věci není, vzhledem k výše uvedenému, možno považovat za zpětvzetí návrhu, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, návrh odmítl podle citovaného , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2003

JUDr. František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu