Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 641/02

Ústavní soud rozhodl dne 22. května 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele MUDr. J. V., zastoupeného Mgr. V. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2002 č. j. -316, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2002 č. j. -316 s tím, že se označeným rozhodnutím cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v d, jakož i v Úmluvy o ochraně základních práv a lidských svobod. Uvedl, že jmenovaný soud odmítl jeho odvolání proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze, jímž rozhodl o výmazu obchodní společnosti a nevyhověl ani žádosti o vyslovení přípustnosti dovolání, které hodlal podat pro vyřešení otázky zásadního právního významu, a tak mu bylo znemožněno jednat před soudem. Dále poukázal na své postavení akcionáře označeného investičního fondu vymazaného z obchodního rejstříku a na to, že v dané situaci na něj, jako akcionáře, přešel majetek a odpovědnost za splnění nevypořádaných závazků, což jej činí právně - procesním nástupcem a tedy i logicky účastníkem příslušného řízení. Proto tvrzení o neúčasti akcionáře v předmětném řízení postrádá, podle jeho přesvědčení, relevantní smysl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2002 č. j.

-316 bylo zjištěno že jmenovaný soud odmítl odvolání stěžovatele, které směřovalo proti rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze č. j. F 55731/2000/B 997-280 o výmazu obchodní společnosti Investiční privatizační fond

Komerční banky, a. s., z obchodního rejstříku. V odůvodnění rozhodnutí vyložil, proč v souladu s a (ve znění účinném do 31. prosince 2000) a s obchodního zákoníku nelze považovat stěžovatele, jako akcionáře, za účastníka předmětného řízení a tedy za osobu oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí, vydanému v rejstříkovém řízení, v němž akcionáři účastníky nejsou. S ohledem na uvedené a na obsah usnesení ze dne 18. května 1999 ve věci

sp. zn.

, v němž se Ústavní soud k postavení akcionářů v rejstříkovém řízení vyslovil, a na zjištění, že závěry Vrchního soudu v Praze ve stížností napadeném usnesení jsou s obsahem citovaného rozhodnutí v souladu, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2003