Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 125/03

Ústavní soud rozhodl dne 26. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2003, čj. -25, a usnesení Okresního soudu v Teplicích, ze dne 12. 12. 2002, čj. -11,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížností proti shora označeným usnesením obecných soudů, kterými byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, stěžovatel tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho osobní svobody ústavně zaručené v , 5 d (dále jen " "), a proto žádá, aby je Ústavní soud nálezem zrušil. Toto porušení spatřuje v tom, že státní zástupce rozhodl před uplynutím tříměsíční lhůty stanovené v § 71 odst. 3 trestního řádu, což toto ustanovení nepřipouští. Stěžovatel uvádí, že byl usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 8. 2002, čj. -14, vzat do vazby, která započala dne 19. 8. 2002. Lhůta tří měsíců uplynula dne 19. 11. 2002 a v následujících pěti pracovních dnech, tj. od 20. 11. do 26. 11. 2002, měl státní zástupce vydat rozhodnutí o tom, že se obviněný (v řízení před Ústavním soudem stěžovatel) ponechává i nadále ve vazbě nebo že se propouští na svobodu. Státní zástupce rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě již dne 18. 11.2002, ve lhůtě od 20. - 26. 11. 2002 žádné rozhodnutí nevydal. Z odůvodnění ústavní stížností napadených usnesení vyplývá, že obecné soudy považují dřívější rozhodnutí státního zástupce za zákonné, s čímž stěžovatel nesouhlasí, zastává názor zcela opačný, odkazuje na rozdílnou dikci ustanovení § 71 odst. 3 a 4 trestního řádu a má za to, že rozhodnutí podle odst. 3 citovaného ustanovení trestního řádu nemůže být učiněno ani dříve ani později, než ve lhůtě pěti pracovních dnů po uplynutí tříměsíční lhůty.

Ze spisů Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. a sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě usnesením čj. 1 Zt 570/2002-30 dne 18. 11. 2002. Ke stěžovatelově žádosti o propuštění z vazby odůvodněné tvrzením, že je držen ve vazbě protiprávně, neboť státní zástupce rozhodl o dalším trvání vazby dříve než po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v § 71 odst. 3 trestního řádu, což je nepřípustné, Okresní soud v Teplicích a Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadenými usneseními stěžovatelovu žádost a následně podanou stížnost zamítly, zastávaje názor opačný, tedy s odůvodněním, že rozhodnutí o dalším trvání vazby učiněné dříve než po uplynutím tříměsíční lhůty není v rozporu s citovaným ustanovením trestního řádu a stěžovatel není držen ve vazbě v rozporu se zákonem.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručeného práva na osobní svobodu a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle y nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Podle odst. 5 téhož článku y nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem, jakož i z rozhodnutí soudu. Tyto ústavně akceptovatelné důvody omezení osobní svobody jednotlivce se vztahují i na vazbu. Její trvání je v přípravném řízením prodlužováno, a proto pod zákonnost vazby patří i právní režim jejího prodlužování ve lhůtách stanovených zákonem ( tr. řádu). K zákonnosti rozhodování státního zástupce ve lhůtě podle tr. řádu ve znění účinném po 1. 1. 2002 se Ústavní soud vyjádřil již dříve, a to ve svém nálezu ze dne 16. 10. 2002,

sp. zn.

, ve kterém vyložil, že "z dikce tohoto ustanovení vyplývá toliko maximální doba určená státnímu zástupci k rozhodování o dalším trvání vazby, kterou nelze překročit, není však možné z ní dovozovat, že předmětné rozhodnutí nelze učinit v přiměřené době ještě před vypršením zákonem stanovené doby tří měsíců". Od tohoto právního závěru se čtvrtý senát Ústavního soudu nemá důvodu odchylovat ani v projednávané věci.

Napadená usnesení obecných soudů se opírající o právní názor, který byl posouzen jako ústavně konformní, a protože stěžovatelova ústavně právní argumentace je vystavěna pouze a jenom na právním názoru, který je pouhým odlišným názorem od právního názoru obecných soudů neschopným posunout věc do ústavně právní roviny, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. května 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu