Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 412/01

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 27. května 2003

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti Dr. R. Z. proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. 3. 2001 sp. zn. , kterým bylo zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni z 15. 1. 2001 č. j. 6231/110/2000, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob vydanému Finančním úřadem v Plzni 2. 5. 2000 pod č. j. 123779/00/138514/1082, doměřujícímu jí dodatečně daňovou ztrátu.

Výrok Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2001 sp. zn. se zrušuje.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností se stěžovatelka s odvoláním na tvrzené porušení y a d domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2001 sp. zn. , kterým bylo zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 15. 1. 2001 č. j. 6231/110/2000. Jím bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na základ daně, daň a ztrátu z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1998 vydanému Finančním úřadem v Plzni dne 2. 5. 2000 pod č. j. 123779/00/138514/1082, doměřujícímu jí dodatečně daňovou ztrátu ve výši -11 616 433 Kč, tj., daňová ztráta byla stanovena ve výši 1 186 210 Kč oproti původně uplatněné daňové ztrátě ve výši 12 802 643 Kč.

Stěžovatelka uvedla, že daňovou ztrátu jí správce daně doměřil s odůvodněním, že P. s. o. c., v. o. s., ve které je společnicí, užila chybný postup při výpočtu rezervy na opravy hmotného majetku a uplatnila z tohoto důvodu daňovou ztrátu v rozporu se zákonem. Krajský soud v Plzni řízení o stěžovatelčině žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni zastavil s poukazem na (dále též " "), jelikož dospěl k závěru, že rozhodnutí o daňové ztrátě je rozhodnutím předběžné povahy.

Podle názoru stěžovatelky se o rozhodnutí předběžné nebo pořádkové povahy nejedná. Rozhodnutí o doměření daňové ztráty má bezprostřední dopad na daňovou povinnost poplatníka, který musí vycházet z rozhodnutí správce daně o výši daňové ztráty. Stěžovatelka se domnívá, že vyměřením daňové ztráty nedošlo pouze k mezitímnímu rozhodnutí, ale ke konkrétnímu rozhodnutí o daňové ztrátě, s nímž je poplatník nucen v rámci daňového přiznání pracovat, z čehož vyplývá i jiná daňová povinnost, než kterou považuje za správnou. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni tak byla podle stěžovatelky de facto vyměřena daň, a Krajský soud v Plzni prý pochybil, když předmětné rozhodnutí označil za rozhodnutí předběžné povahy a řízení o žalobě napadeným usnesením zastavil.

Krajský soud v Plzni jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v řízení o stěžovatelčině žalobě postupoval v souladu s a trvá na svém rozhodnutí, na jehož odůvodnění zcela odkázal. Finanční ředitelství v Plzni, jakož i Finanční úřad v Plzni se výslovně postavení vedlejších účastníků v řízení vzdali.

II.

Po přezkoumání veškerých shromážděných podkladů k danému případu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Její podstatou je otázka, zda rozhodnutí o tzv. daňové ztrátě lze považovat za rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu

Krajský soud v Plzni v napadeném rozhodnutí zejména uvedl, že , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") zakládá pravomoc pro správce daně, aby daňovou ztrátu - která je jednou z odčitatelných položek od základu daně - vyměřil, tedy vydal příslušný individuální správní akt. Pro vyměření a dodatečné vyměření daňové ztráty se obdobně použijí ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") o vyměření a dodatečném vyměření daně. Samotné vyměření daňové ztráty však podle soudu nemá bezprostřední dopad do subjektivních hmotných práv či povinností daňového subjektu. K takovému zásahu, a to konečným způsobem, prý dochází až v souvislosti s provedením odpočtu daňové ztráty od základu daně, kdy se promítne do základu daně a výše daňové povinnosti daňového poplatníka. Teprve v této fázi může být podle názoru soudu daňový poplatník zasažen v hmotněprávní sféře a může být i zkrácen na svých právech. Na základě této úvahy tedy dospěl Krajský soud v Plzni k závěru, že rozhodnutí o daňové ztrátě je rozhodnutím předběžné povahy, které je podle vyloučeno ze soudního přezkumu, a proto řízení podle zastavil.

Ústavní soud je jiného názoru. Pokud podle účetnictví výdaje poplatníka přesáhnou příjmy, je rozdíl ztrátou, kterou lze odečíst od základu daně v následujících letech po zdaňovacím období, v němž ztráta vznikla (k tomu blíže , ve znění platném a účinném pro rok 1998). Podmínkou však je, že tato daňová ztráta musí být - jak shora rozvedeno - správcem daně vyměřena. Od základu daně tedy nelze v následujících zdaňovacích obdobích odečítat daňovou ztrátu, kterou by si daňový subjekt sám vypočítal ve svém daňovém přiznání, ale pouze takovou výši daňové ztráty, která byla vyměřena a o které bylo takto závazným způsobem rozhodnuto. Jak již výše uvedeno, pro vyměření daňové ztráty se použijí obdobně ustanovení o vyměření a dodatečném vyměření daně ( citovaného zákona) a z vydaného rozhodnutí musí daňový subjekt vycházet a respektovat je.

Podle Ústavního soudu se v takovém případě proto jedná o rozhodnutí, které zasahuje do hmotněprávního postavení účastníka řízení, a nelze je považovat za pouhé rozhodnutí předběžné povahy. Názor krajského soudu, že k zásahu do subjektivních hmotných práv daňového subjektu může v daném případě dojít až v souvislosti s provedením odpočtu daňové ztráty od základu daně, kdy se do tohoto základu a výše daňové povinnosti promítne, Ústavní soud nesdílí. Nutno zopakovat, že daňový subjekt může odečítat jen tu výši daňové ztráty, o níž bylo příslušným orgánem veřejné moci závazně rozhodnuto. Odsunovat možnost přezkumu až do uvedené doby je podle Ústavního soudu nejen neústavní, ale z faktického hlediska i neefektivní. Každý, o jehož práva nebo závazky dotčené rozhodnutím orgánu veřejné správy se jedná, musí mít možnost včas a účinně svá práva hájit před nezávislým a nestranným soudem.

Jelikož Krajský soud v Plzni řízení ve věci stěžovatelky zastavil s odvoláním na , došlo tím k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva zakotveného v d. Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelce zcela vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil. Pouze pro úplnost nutno doplnit, že porušení jiných základních práv nebo svobod stěžovatelky ve zkoumaném případě Ústavní soud neshledal.