Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 167/03

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MgA. T. T., právně zastoupeného adv. R. T., proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 11. 2002, č. j. -466, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2002, č. j. -481, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 21. 3. 2003, a doplněnou podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 26. 3 2003, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 11. 2002, č. j. -466, jakož i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2002, č. j. -481, a to pro porušení a d, a dále , odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2002, č. j. -481, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 11. 2002, č. j. -466, kterým byl zamítnut návrh otce ze dne 15. 10. 2002 na vydání předběžného opatření, jímž by nezletilá M. byla předběžně svěřena do výchovy otce a upravena vyživovací povinnost matky k nezletilé.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy nevyhodnotily zájem nezletilého dítěte, vázaného na prostředí, v němž od narození žije. Toto prostředí podle stěžovatele nezletilá vnímá jako svůj domov, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že v řízení před obecným soudem prokázal řadou listinných důkazů významné skutečnosti.

Dále stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby vzhledem ke skutečnosti, že Okresní soud v Litoměřicích požádal Okresní soud v Opavě jakožto soud dožádaný o provedení výkonu rozhodnutí předběžného opatření, ač nezl. M. dosud není pravomocně ustanoven opatrovník pro řízení o výkon rozhodnutí (proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. , jímž byl nezletilé M. ustanoven opatrovník v řízení o výkon rozhodnutí, podal stěžovatel odvolání, o němž dosud odvolacím soudem nebylo rozhodnuto), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, jímž by bylo Okresnímu soudu v Litoměřicích uloženo nepokračovat ve výkonu předběžného opatření odnětím nezl. M. otci a předáním nezletilé do péče matky. Jelikož Okresní soud v Litoměřicích dožádáním pověřil výkonem rozhodnutí Okresní soud v Opavě (výkon je u tohoto soudu veden pod sp. zn. ), nechť je, navrhuje stěžovatel v ústavní stížnosti, stejná povinnost uložena i Okresnímu soudu v Opavě.

Postup Okresního soudu v Litoměřicích shledává stěžovatel protiústavním, když předběžné opatření ve věci Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. bylo nařízeno podle věty první , ve spojení s , tzn., že nezletilé dítě v řízení o výkon tohoto předběžného opatření ( ) musí být zastoupeno kolizním opatrovníkem.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit, a proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud zjistil, že již dříve, ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 7. 11. 2002, stěžovatel napadl usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 10. 2000, č. j. -210, jakož i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2001, č. j. -270, -270, kterými bylo předběžným opatřením otci uloženo předat nezl. M. T. do péče matky.

Výše uvedenou ústavní stížnost směřující proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 10. 2000, č. j. -210, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2001, č. j. -270, -270, Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) cit. zák., odmítl, neboť podaný návrh shledal zjevně neopodstatněným. V odůvodnění svého rozhodnutí Ústavní soud uvedl, že posouzení konkrétních okolností případu - v projednávané věci zejména posouzení prioritních zájmů nezletilého dítěte, které má být svěřeno do výchovy jednomu z rodičů - přísluší výlučně obecným soudům, a není ani v možnostech Ústavního soudu vnikat do těchto citlivých rodinně právních vztahů jednotlivců, pokud jednání obecných soudů nesignalizuje porušení základních práv a svobod.

Od výše uvedeného názoru nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci stěžovatele a proto podanou ústavní stížnost posoudil jako neopodstatněnou.

Návrh na vydání předběžného opatření má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a sdílí její osud. To znamená, že pokud je ústavní stížnost odmítnuta, je odmítnut i návrh na vydání předběžného opatření.

Při shrnutí výše uvedeného byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, neboť podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Protože byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítnout, nezbylo mu, než odmítnout rovněž i návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 13. května 2003