Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 253/03

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele I. Á., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2001, čj. -472, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 9. 2002, sp.zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil podáním prostřednictvím advokáta Mgr. P. R., k němuž bylo připojeno sdělení České advokátní komory ze dne 17. 2. 2003, čj. 04-0859/03, o určení advokátem k žádosti navrhovatele. Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 5. 5. 2003, se domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy v jeho trestní věci při posouzení skutkového stavu přihlížely pouze k důkazům svědčícím v jeho neprospěch. Domnívá se, že postupem soudů došlo k dotčení jeho ústavně zaručených práv dle d.

Ústavní soud zjistil, že navrhovatel podal ve shodné trestní věci již dříve návrh k Ústavnímu soudu. Řízení o něm bylo vedeno pod sp.zn.

a dne 6. 5. 2003 Ústavní soud vydal rozhodnutí, jímž jej, jednak pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu stanovené, jednak jako návrh podaný opožděně, podle ustanovení a b) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítl.

Z uvedeného rozhodnutí a z dalších podkladů přiložených k návrhu vyplývá, že navrhovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2001, čj. -472, uznán vinným trestným činem vraždy podle ustanovení § 219 odst. 1 trestního zákona a trestným činem ublížení na zdraví podle ustanovení § 221 odst. 1 trestního zákona ve stadiu pokusu podle ustanovení § 8 odst. 1 trestního zákona. Podle ustanovení § 219 odst. 1 trestního zákona za použití § 35 odst. 1 trestního zákona byl navrhovateli uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti let. Pro jeho výkon byl navrhovatel zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání proti uvedenému rozsudku Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. , jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud ČR dovolání navrhovatele usnesením ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. , odmítl, neboť bylo podáno pro jiné než zákonem vymezené důvody dovolacího přezkumu. Ze spisového materiálu vedeného u Ústavního soudu pod

sp. zn.

vyplývá, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR bylo navrhovateli doručeno dne 14. 10. 2002.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona Ústavnímu soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ve smyslu sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného dne 3. 2. 2003, pokud je mimořádný opravný prostředek, s výjimkou obnovy řízení, podán, počne šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Lhůta k podání ústavní stížnosti proto v uvedeném případě počala běžet dnem 14. 10. 2002, kdy bylo navrhovateli doručeno rozhodnutí o dovolání, a dne 12. 12. 2002 uplynula. Pokud navrhovatel podal nyní projednávaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti k poštovní přepravě dne 2. 5. 2003, učinil tak evidentně po uplynutí zákonem stanovené 60denní lhůty.

Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle ustanovení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Vzhledem k uvedenému závěru Ústavní soud nevyzýval k doložení plné moci osvědčující právní zastoupení navrhovatele.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 16. května 2003 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj