Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 412/01

Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2003 o ústavní stížnosti 1) M.H. a 2) O.Š., obou zastoupených JUDr. P.O., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2001, čj. -95, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 11. 2000, čj. -77, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 9. 7. 2001 směřující proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 11. 2000, čj. -77, zamítající žalobu stěžovatelé v celém rozsahu, změněn co do částky 500 000,- Kč a potvrzen co do částky 3 900 000,- Kč, stěžovatelé tvrdí, že v důsledku nesprávného výkladu občansko právních předpisů hmotného i procesního charakteru soudy dospěly k nesprávným právním závěrům, čímž porušily právo stěžovatelů na spravedlivý proces, a proto žádají, aby Ústavní soud nálezem napadené rozsudky zrušil.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Přípisem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. , byl Ústavní soud informován, že proti shora označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze stěžovatelé podali dovolání. Z obsahu dovolání, které si Ústavní soud vyžádal od právního zástupce stěžovatelů, Ústavní soud zjistil, že směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Praze v rozsahu výroku, jímž bylo potvrzeno zamítnutí žaloby co do částky 3 900 000,- Kč a proti výroku o nákladech řízení. Dovolání je evidováno Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. a dosud o něm nebylo rozhodnuto.

Ve smyslu Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, je ústavní stížnost v případě jejího souběhu s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení, považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tak počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Vzhledem k výše uvedenému tedy Ústavnímu soudu nezbylo než podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění ústavní stížnost směřující jednak proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (3 900 000,- Kč s příslušenstvím) odmítnout s odkazem na výklad přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb., jednak proti měnícímu výroku rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (500 000,- Kč) z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, neboť proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu, ač přípustné, dovolání podáno nebylo.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. května 2003

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj