Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 77/03

Ústavní soud rozhodl dne19. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) R. V., 2) Z. V., , obou zastoupených JUDr. N. S., advokátkou, proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 7. 2002, čj. -21, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2002, čj. -40,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozsudkům obecných soudů stěžovatelé uvádějí, že těmito rozsudky došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v d. Stěžovatelé totiž žádají vrácení plnění z neplatné smlouvy a zejména krajský soud se měl zabývat všemi stěžovateli uplatněnými právními argumenty, neboť pouze takto by mohl dospět ke spravedlivému závěru. Ze všech těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se stěžovatelé zrušení napadených rozsudků.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Chebu Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo řízení ohledně částky 81 tisíc Kč zastaveno, zatímco jinak žaloba, v níž se stěžovatelé domáhali zaplacení částky 200 tisíc Kč s přísl., byla zamítnuta a stěžovatelům bylo uloženo zaplatiti žalované na nákladech řízení částku 35 940,-- Kč. V důvodech svého rozhodnutí odkázal okresní soud na obsah smlouvy o nájmu nebytových prostor a smlouvy o budoucí kupní smlouvě z 10. 1. 1997, a to zejména na její pasáž uvedenou v odst. IX, kde se konstatuje, že v případě, že nájemci v termínu do 31. 3. 1999 nezačnou s rekonstrukcí předmětného nebytového prostoru a výstavbou nových bytových jednotek nebo kancelářských prostor, považují obě smluvní strany tuto smlouvu za neplatnou a vzájemně si vydají své plnění. Z protokolu o jednání z 26. 7. 2002 plyne, že poté, kdy smlouva se z tohoto důvodu stala neplatnou, stěžovatelé prostory opustili. Na základě uvedených zjištění dospěl okresní soud k závěru, že v projednávané věci jde o závazek z bezdůvodného obohacení, kde subjektivní promlčecí doba činí podle ustanovení 2 roky. Právo na vydání bezdůvodného obohacení začalo tedy stěžovatelům běžet dne 1. 4. 1999, takže, byla-li žaloba podána dne 10. 12. 2001, stalo se tak již po uplynutí uvedené promlčecí lhůty. K odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem ve výroku II tak, že rozsudek soudu prvého stupně v zamítavé části ohledně části 200 tisíc Kč s přísl. potvrdil a stěžovatelům uložil povinnost zaplatiti žalované společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 17 325,-- Kč.

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti zcela pomíjejí tu základní skutečnost, že ustanovení vymezuje bezdůvodné obohacení rovněž jako majetkový prospěch získaný plněním z právního důvodu, který odpadl. V dané věci vzhledem k již citovanému čl. IX smlouvy, jakož i nespornému vyjádření účastníků, důvod plnění odpadl uplynutím dne 31. 3. 1999 a v této době, jak se ve smlouvě výslovně konstatuje, si účastníci měli vydat svá plnění. Stěžovatelé tak učinili vyklizením prostor, plnění ze strany žalované se však domáhali teprve podáním z 10. 12. 2001, kdy jejich pohledávka byla vzhledem k citovanému ustanovení již promlčena. Ostatní argumenty a skutečnosti, kterých se stěžovatelé v této souvislosti dovolávají, jsou zcela irelevantní a je z nich zjevno, že stěžovatelé si neuvědomují jádro věci.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , pro její zjevnou neopodstatněnost. odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. května 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu