Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 214/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním odevzdaným k poštovní přepravě dne 9. 4. 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 4. 2003, napadl R. S. (dále "stěžovatel") rozhodnutí obecných soudů uvedená v záhlaví.

Ústavní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu. Ústavní stížnost nesplňovala náležitosti kladené ustanoveními a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Ústavní soud ovšem nevyzval stěžovatele k odstranění vad podání, protože z kopie doručenek, které si vyžádal od Městského soudu v Praze, zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. , bylo stěžovateli a jeho právnímu zástupci doručeno dne 24. 5. 2002. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (). Zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem doručení rozhodnutí stěžovateli a jeho právnímu zástupci, tj. dne 24. 5. 2002. Lhůta pro podání ústavní stížnosti vypršela dne 22. 7. 2002. Stěžovatel podal ústavní stížnost na poště až dne 9. 4. 2003, tato byla doručena Ústavnímu soudu dne 11. 4. 2003.

I v případě, že by stěžovatel podal stížnost včas, musel by Ústavní soud zkoumat otázku, zda stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [ ]. Ústavní soud by tedy zkoumal otázku, zda posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu (Městského soudu v Praze), nebo dovolání proti usnesení soudu druhého stupně (Vrchního soudu v Praze). V případě, že by stěžovatel nevyčerpal všechny shora zmíněné prostředky, byl by dán důvod pro odmítnutí návrhu podle ust. . Jak vyplývá z jeho podání, stěžovatel dovolání v dané věci nepodal.

Další otázkou, kterou je nezbytné se v dané věci zabývat, je přípustnost ústavní stížnosti pro případ, že stěžovatel sice nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [ ]. Stěžovatel však skutečnost, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neuvedl, a Ústavní soud nic takového nezjistil.

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě [ustanovení ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2003

JUDr. František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu