Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 789/02

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti F. D. a J. D., zastoupených JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2002, čj. -159 a rozsudku Okresního soudu Hodonín ze dne 14. 3. 2001, čj. -140, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení a V. J., zastoupeného JUDr. A. P., advokátkou, jako vedlejšího účastníka,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 12. 2002 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2002, čj. -159 a rozsudek Okresního soudu Hodonín ze dne 14. 3. 2001, čj. -140, jimiž bylo mj. pravomocně určeno, že vlastnické právo ke specifikovaným nemovitostem v k.ú. a obci H. přechází na vedlejšího účastníka (žalobce) V. J. dnem právní moci rozsudku. Navrhli, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku soudu prvého stupně a vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Stěžovatelé tvrdí, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo zakotvené v d ("Listina"). Rozsudek je dle jejich přesvědčení obdobou "znárodnění" bez finanční náhrady, přičemž mezinárodní smlouvy i chrání skutečné vlastníky, nikoliv domnělého vlastníka. Dále tvrdí, že bylo zasaženo do jejich práva na soudní ochranu zakotveného v y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") tím, že odvolací soud nesprávně aplikoval příslušné hmotněprávní normy, tj. ust. , a prováděcí předpisy k . Jsou toho názoru, že v jejich případě dochází k neoprávněnému zásahu do jejich vlastnictví a nové křivdě. Do nemovitostí investovali značné množství finančních prostředků, zhodnotili je a udržovali.

Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru ústavní stížnost je nedůvodná a odkázal na písemné odůvodnění napadeného rozsudku. Navrhl, by Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.

V. J., jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že závěry obecných soudů považuje za správné. Za nepřípadné považuje tvrzení stěžovatelů o páchané křivdě, když sám byl vězněn 15 let v uranových dolech a po návratu se neměl kam vrátit. Navrhl, aby ústavní stížnost byla pro jeho vysoký věk projednána přednostně.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu Hodonín, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas s výsledkem restitučního sporu, hodnocením zjištěného skutkového stavu a vyvozenými právními závěry, jak byly učiněny obecnými soudy, a snaha dosáhnout toho, aby Ústavní soud přezkoumal dosavadní řízení v dané restituční věci a na základě vlastního hodnocení shromážděných důkazů dospěl k závěrům pro stěžovatele příznivějším. V tomto směru nezbývá než poukázat na konstantní a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že samotný nesouhlas stěžovatelů se způsobem hodnocení důkazů v řízení před obecnými soudy nemůže představovat porušení jejich základního práva na soudní ochranu zakotveného a násl. y, resp. Úmluvy. Věc stěžovatelů byla posouzena v řádném dvouinstančním procesu a v postupu obecných soudů a jejich právních závěrech, neshledává Ústavní soud nic, co by opravňovalo jeho zásah, když, jak dal opakovaně najevo, není těmto soudům nadřízen a není ani vrcholem jejich soustavy (viz např. Sb. ÚS sv. 1, č.5, sv. 2 č. 49, sv. 4 č. 80, sv. 7 č. 3, sv. 8 č. 76). Ústavní soud nesdílí ani přesvědčení stěžovatelů o porušení jejich práva zakotveného v y, dle něhož vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Rozhodování obecných soudů podle , ve znění pozdějších předpisů, nelze považovat za vyvlastnění ve smyslu cit. ustanovení y a Ústavní soud toto ustanovení zákona o půdě nepovažuje za neústavní. Z uvedených důvodů jeví se Ústavnímu soudu tvrzení stěžovatelů o zásahu do jejich ústavních práv jako zjevně neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu