Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 520/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti B. Š., zastoupeného M. Č., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. května 2001, čj. -5148, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2002, sp. zn. , a o návrhu na zrušení ust. § 225 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., v platném znění, ve slově "přísnějšího",

t a k t o :

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem na zahájení řízení, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 7. 2002, se stěžovatel s odkazem na blíže rozvedené výhrady a od nich se odvíjejícím poukazem na porušení svých ústavně zaručených základních práv domáhal (1., 2.) zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Současně požadoval, aby (3.) Ústavní soud nálezem přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ve věci znovu jednal a rozhodl a (4.) uložil tamnímu soudu, aby stěžovateli nahradil náklady řízení před Ústavním soudem. Rovněž podal návrh na zrušení ust. § 225 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., v platném znění, ve slově "přísnějšího".

Ústavní soud v souladu se svou povinností danou zákonem předtím, než přistoupil k vlastnímu věcnému posouzení předmětné ústavní stížnosti, přezkoumal formální (procesní) náležitosti podaného návrhu a v tomto směru učinil následující zjištění.

Jak je patrno ze spisu, vedeného u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel již ústavní stížnost datovanou a podanou k poštovní přepravě dnem 19. 7. 2002 a doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 7. 2002. Tato je vedena pod výše uvedenou spisovou značkou.

Podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je návrh nepřípustný v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná. Podle ustanovení zákona je řízení zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu. Z uvedeného je zřejmé, že řízení o ústavní stížnosti proti v záhlaví citovaným rozsudkům bylo zahájeno již dnem 22. 7. 2002, pročež je nutno přijmout závěr, že nyní posuzovaná ústavní stížnost je v tomto rozsahu věcného projednání nezpůsobilá pro překážku litispendence (věci zahájené).

Jelikož v dané věci nastala situace předpokládaná ust. § 35 odst. 2 zákona, Ústavní soud ústavní stížnost ve vztahu k návrhovému žádání pod bodem 1. a 2. pro nepřípustnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Pokud se stěžovatel dále domáhal uložení zmíněné povinnosti obecnému soudu (ad 3.), odhlédnuto již od toho, že bez vyhovění návrhu v části 1. a 2. by postrádalo jakoukoliv logiku, Ústavní soud není k projednání takového návrhu příslušný, a proto byl odmítnut dle ust. zákona. Je třeba v této souvislosti poukázat na to, že Ústavní soud je jakožto orgán veřejné moci a coby orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) povinen při své činnosti respektovat též jednu ze základních zásad právního státu, jíž je uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví ( y ČR, d). V dané věci, s ohledem na návrhové žádání stěžovatele (jím předestřený petit), je z hlediska kompetenčního určující ust. a b) zákona, dle něhož, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle písm. d) y, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Domáhá-li se tedy stěžovatel v rámci svého návrhu mj. vydání rozhodnutí, jímž by Ústavní soud uložil povinnost směřující k plnění ("přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ve věci znovu jednal a rozhodl"), je nutno konstatovat, že se v daném případě jedná o návrh, resp. takovým způsobem formulovaný petit, který Ústavní soud nemůže při své rozhodovací činnosti reflektovat, tj. k vydání jemu korespondujícího rozhodnutí, jak vyplývá z toho, co bylo uvedeno, není oprávněn (Ústavní soud může výrokem svého rozhodnutí uložit, kromě zákazu v pokračování porušování práva a svobody, toliko již zmíněnou povinnost obnovit stav před porušením ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, pokud k němu došlo). Nadto je třeba zdůraznit, že výrok ve smyslu citovaného zákona by Ústavní soud mohl vydat pouze tehdy, jestliže by porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, jak jej napadá stěžovatel.

Náklady řízení (ad 4.) stěžovateli Ústavní soud nepřiznal, neboť nebyly splněny předpoklady k tomu nezbytné (§ 62 odst. 4 zákona).

Pokud se jedná o spojený návrh požadující zrušení ust. § 225 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., v platném znění, ve slově "přísnějšího", tento Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona odmítl a limine, neboť v tomto směru sdílí osud ústavní stížnosti (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2003

JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.

předseda senátu