Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 84/03

Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení navrhovatelky D. D., zastoupené JUDr. D. U., advokátem, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře ze dne 17. 4. 2002, čj. V 16-418/2002,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 2. 2003 domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře ze dne 17. 4. 2002, čj. V 16-418/2002. Tvrdila, že jím byla porušena její základní práva, daná , a d. K zásahu do zmíněných základních práv mělo podle navrhovatelky dojít tím, že Katastrální úřad v Táboře rozhodnutím ze dne 17. 4. 2002, čj. V 16-418/2002, zamítl návrh navrhovatelky na její vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Rozhodnutí odůvodnil tím, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn. , který nabyl právní moci dne 15. 7. 1994, bylo rozvedeno manželství navrhovatelky s O. S. Bývalí manželé uzavřeli dohodu o vypořádání zaniklého bezpodílového vlastnictví manželů (dnes společné jmění manželů), která se týkala i pozemku p.č. 1346/15 v kat. území B. Tuto dohodu však v zákonné lhůtě tří let od zániku bezpodílového jmění manželů nepředložili Katastrálnímu úřadu s návrhem na povolení vkladu. Z tohoto důvodu proto nastalo vypořádání podle ust. , pozemek je proto ze zákona v podílovém spoluvlastnictví a podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Tím byly splněny podmínky stanovené , o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, pro zamítnutí návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Uvedené rozhodnutí napadla navrhovatelka ústavní stížností. V ní uvedla, že je pravdou, že ani ona ani O. S. nepodali proti napadenému rozhodnutí opravný prostředek a tím nevyčerpali všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Podle navrhovatelky by bylo podání opravného prostředku neúčelné a neefektivní, neboť soudy i správní orgány aplikují ust. § 150 odst. 4 obč. zák. shodně a zastávají stejný právní názor, který je podle navrhovatelky v rozporu s ústavním pořádkem. Stížnost pak podle stěžovatelky podstatně přesahuje její vlastní zájmy, neboť katastrální úřady a obecné soudy se snaží výkladem účastníky dohod o vypořádání společného jmění manželů přimět k podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, aniž by to zákon výslovně stanovil a orgány státní moci k takovému postupu opravňoval.

Ve smyslu a 75 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu ust. citovaného zákona, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Z přípisu Katastrálního úřadu v Táboře ze dne 27. 3. 2003 Ústavní soud zjistil, že uvedené rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře ze dne 17. 4. 2002, čj. V 16-418/2002, nenapadla navrhovatelka správní žalobou podle Ze spisového materiálu dále vyplývá, že navrhovatelka se prostřednictvím svého právního zástupce obrátila na Český úřad zeměměřičský a katastrální s podnětem k přezkoumání předmětného rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře. Ten však neshledal podnět důvodným, neboť napadené rozhodnutí není v rozporu s právními předpisy.

Je tedy zřejmé, že navrhovatelka nepodala proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře ze dne 17. 4. 2002, čj. V 16-418/2002, opravný prostředek, jak to vyžaduje ust. . Podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, podaný Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu, za takový opravný prostředek považovat nelze.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle písmeno e) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Pokud jde o tvrzení navrhovatelky, že návrh podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, Ústavní soud jej neshledal opodstatněným. Navrhovatelka ve svém podání ostatně ani neuvedla v čem by měl návrh podstatně přesahovat její zájmy a v daných souvislostech se uvedená argumentace jeví jako snaha nahradit v tomto směru její dlouhodobou nečinnost. Tvrzení navrhovatelky, že interpretace § 150 odst. 4 obč. zák., jak ji provádějí obecné soudy je ústavně nekonformní a že soudy a správní orgány svým postupem nutí účastníky k podání návrhu na provedení vkladu, aniž by k tomu byla opora v zákoně, je v daných souvislostech bez dalšího bezvýznamná.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 22. dubna 2003