Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 69/03

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným V. Ch., proti usnesení okresního soudu Hodonín, č.j. -11, ze dne 26. 11. 2002, ve spojení s unesením Krajského soudu Brno, č.j. -19, ze dne 19. 12. 2002, o žádosti navrhovatele o propuštění z vazby s nabídnutým písemným slibem,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 7. 2. 2003 navrhovatel brojí proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně, č.j. -11, ze dne 26. 11. 2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. -19, ze dne 19. 12. 2002. To s tím, že vydáním uvedených rozhodnutí byla zasažena jeho ústavně garantována základní lidská práva uvedená v , 3 d (dále jen ).

Z připojeného spisu Okresního soudu Hodonín sp. zn. Ústavní soud zjistil, že navrhovatel podal dne 20. 11. 2003 žádost o propuštění z vazby do které byl vzat usnesením tohoto soudu, č.j. , ze dne 27. 10. 2002 z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) trestního řádu (dále jen tr.ř.). Proti tomuto usnesení nepodal stížnost, a to se stalo pravomocným dne 12. 11. 2002. Ve své žádosti o propuštění z vazby navrhovatel uvedl, že je cizí státní příslušník (Moldavské republiky), žádá v této době o azyl což také nasvědčuje tomu, že nemá v úmyslu opustit území České republiky, když ve své vlasti je pronásledován.Dále má za to, že není dán relevantní důvod k obavám, že by působil na osoby, u kterých policie předpokládá, že jsou spolupachateli trestného činu nedovoleného překročení státní hranice (organizováni a umožnění přechodu) dle § 171a odst. 1 trestního zákona. Uvedl také, že samotné uvalení vazby na jeho osobu bylo provedeno nezákonně, když orgány činnými v trestním řízení nebyla respektována lhůta v rámci které mělo být o jeho vazbě (v souladu se zákonem) rozhodnuto. Svou žádost doplnil písemným slibem, který učinil ve smyslu ust. § 73 tr.ř. O uvedené žádosti rozhodl usnesením Okresního soudu v Hodoníně č.j. -11 dne 26. 11. 2002 tak, že ji podle § 72 odst. 3 tr.ř. zamítl a současně podle § 73 odst. 1 písm. b) tr.ř. nepřijal písemný slib učiněný navrhovatelem. V odůvodnění tohoto rozhodnutí poukázal na trestný čin ze kterého je navrhovatel důvodně podezřelý (s označením dalších přesně uvedených spolupachatelů) a popsal za jakých okolností byl vzat do vazby s tím, že i v tomto směru bylo postupováno v souladu se zákonem (trestním řádem).K důvodům vazby označeným v § 67 písm. a), b) tr.ř. potom uvedl, že obviněný je cizím státním příslušníkem (kterému byla - dosud nepravomocně - zamítnuta žádost o azyl) a v jeho věci vyšetřované v rámci přípravného řízení trvá důvodné podezření z jeho účasti na organizovaném nelegální převodu svých krajanů přes hranice na uzemí České republiky. Poukázal i na závažnost šetřené trestné činnosti i na skutečnost, že by takto (i s ohledem na dosavadní průběh šetření) mohl při pobytu na svobodě ovlivňovat přinejmenším spoluobviněné. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, ve které uplatnil obdobné argumenty, jako ve své žádosti o propuštění z vazby na svobodu. Podanou stížnost odvolací soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítl, když konstatoval, že v dané fázi řízení je navrhovatel obviněn pro trestný čin nedovoleného překročení státní hranice dle § 171a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona, a to spolu s dalšími nejméně třemi spoluobviněnými. Ze spisového materiálu pak dovodil, že okruh osob podílejících se na nelegálním převodu osob je výrazně širší (bez ohledu na osoby již trestně stíhané) a takto i nadále trvá důvodná obava, že ponecháním navrhovatele na svobodě by mohlo být zmařeno trestní stíhání. Dovodil i to, že navrhovatel se zdržoval na různých místech České republiky a zmínil i to, že nebylo vyhověno žádosti navrhovatele o udělení politického azylu, když se vyjádřil i k nabídnutému písemnému slibu.

V podaném návrhu potom navrhovatel argumentuje obdobným způsobem jako v řízení před obecnými soud, kdy obavy vyjádřené v napadeném rozhodnutí pokládá za nekonkrétní a nepodložené, přičemž znovu polemizuje s předchozím usnesením Okresního soudu Hodonín, č.j. ze dne 27. 10. 2002, kterým byl vzat do vazby (a které posuzovaným návrhem nebylo ani napadeno). V postupu obecných soudů a rozhodnutích z něj vzešlých (Okresní soud Hodonín sp. zn. a Krajský soud Brno sp. zn. ) pak spatřuje porušení svého základního práva vyznačeného v , 3 y a tato rozhodnutí navrhl zrušit.

K věci se vyjádřil i Krajský soud v Brně, kdy v něm stručně odkázal na důvody vyznačené v napadeném rozhodnutí a příslušné listinné materiály\ založené ve spisu Okresního soudu Hodonín, sp. zn. a sp. zn. . Podaný návrh (ústavní stížnost) tak nemá za důvodnou, navrhl ji odmítnout.

Po zvážení označeného spisového materiálu Okresního soudu Hodonín, argumentace v něm obsažené i argumentace vedené navrhovatelem i Krajským soudem Brno, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, když není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, samozřejmě za předpokladu, že nejsou zasažena základní lidská práva, včetně práva na osobní svobodu. Uvedené se vztahuje i na předmětnou věc. Přestože posuzování existence vazebních důvodů je věcí začasté obtížnou a subtilní, v daném případu nelze obecným soudům vytknout to, že dospěly k závěru o trvající existenci označených vazebních důvodů vztahujících se v dané fázi řízení k osobě navrhovatele. Výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" (i ve vztahu k důvodům vazby koluzní) je především věci obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci, musí svědomitě potvrdit (v kterémkoli stadiu řízení), zda další trvání vyšetřovací vazby je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí nelze dosáhnout jinak. Pro výklad tohoto znaku resp. pro aplikaci již citovaného zákonného ustanovení, proto nejsou (a ani nemohou) být dána objektivní a neměnná kriteria, která je naopak třeba vyvodit vždy z povahy konkrétní a individualizované věci včetně osoby obviněného, jeho osobních poměrů, rozsahu potřebného dokazování, jeho náročnosti apod. Do těchto úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, Ústavní soud ve smyslu dnes již ustálené judikatury, se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem ( , y) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního řádu republiky příp. s mezinárodními smlouvami, jimž je v tomto směru ČR vázána. Tyto podmínky však v posuzované věci v době rozhodování obecných soudů splněny nebyly. Jak již řečeno důvody uvedené v návrhu jsou ve své podstatě polemikou s rozhodnutími obecných soudů. I když se lze představit přesvědčivější odůvodnění jejich rozhodnutí, nelze za dané situace odmítnout jejich přesvědčení o existenci shledaných vazebních důvodů, jinak řečeno odmítnout jejich přesvědčení o přítomnosti konkrétních skutečností ze kterých vyplývá důvodná obava z následků předpokládaných v ust. , b) tr.ř. při propuštění navrhovatele na svobodu. Přestože petit návrhu se netýká samotného rozhodnutí o vzetí navrhovatele do vazby, k argumentaci v tomto směru navrhovatelem vedené lze jen stručně uvést, že stran lhůt, o kterých v souvislosti se svým zadržením navrhovatel pochybuje, neshledal ani Ústavní soud v postupu obecných soudů postup protizákonný či dokonce protiústavní, když lhůty v tomto směru vymezené trestním řádem nebyly jednáním příslušného státního zastupitelství a posléze soudu překročeny, a to ani z hlediska ust. č. 8 odst. 3 y.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2003

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu