Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 653/02

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti D., s. r. o., zastoupené Mgr. D. Z., advokátem, za účasti vedlejšího účastníka Finančního ředitelství v Praze, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2002 č. j. -33 o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 4. dubna 2001 č. j. 2048/01-120 a rozhodnutí Finančního úřadu v Mnichově Hradišti ze dne 28. července 2000 č. j. 20359/00/050971/1567 o dani z příjmu právnických osob, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem podaným Ústavnímu soudu dne 10. října 2002 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2002 č. j. -33 o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 4. dubna 2001 č. j. 2048/01-120 a Finančního úřadu v Mnichově Hradišti ze dne 28. července 2000 č. j. 20359/00/050971/1567 o dani z příjmu právnických osob. Uvedenými rozhodnutími obecného soudu a správních orgánů se cítí být dotčena v základních právech, plynoucích z povinnosti státu ukládat daně a poplatky na základě zákona, a z maximy, dle níž státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, a to dle a d (dále jen ""), a dále se cítí dotčena v základním právu na spravedlivý proces dle y. Stěžovatelka porušení uvedených základních práv a svobod odvíjí od vytýkané protiústavní interpretace a aplikace ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, v důsledku které nebyla z daňového základu vyloučena přesně označená částka, vynaložená a zaúčtovaná na dosažení a udržení zdanitelných příjmů (ve věci šlo o náklady na dopravu zaměstnanců z místa bydliště do místa výkonu zaměstnání) a tím i nesprávně stanovena výše daňového základu (dle uvedeného zákona).

Za účelem posouzení věci si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Praze spis sp. zn. , od Finančního ředitelství v Praze příslušný správní spis a dále si od účastníka i vedlejšího účastníka řízení dle a , 2 , ve znění pozdějších předpisů, k předmětné ústavní stížnosti vyžádal vyjádření.

Předsedkyně senátu 38 Ca Městského soudu v Praze odkázala ve svém vyjádření ze dne 5. prosince 2002 ohledně rozhodovacích důvodů, jež vedly k zamítnutí žaloby, na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2002 č. j. -33, zvláště pak zdůraznila skutečnost, že soud ve věci zaujal právní názor, dle něhož náklady na dopravu zaměstnanců z místa bydliště do místa výkonu zaměstnání nejsou v přímé souvislosti s náklady vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, neboť zajištění dopravy do zaměstnání je soukromou záležitostí zaměstnanců a nikoliv zákonnou povinností zaměstnavatelů. Pro uvedené účastník vyslovil přesvědčení, že svým postupem a rozhodnutím neporušil základní práva a svobody stěžovatelky.

Vedlejší účastník ve svém vyjádření ze dne 13. listopadu 2002 odkázal na právní názor a skutková zjištění, jež jsou obsaženy v jeho rozhodnutí napadeném ústavní stížností, uvádí, že argumentace stěžovatelky obsažená v ústavní stížnosti koresponduje s její argumentací uvedenou v žalobě a závěrem vyslovuje přesvědčení, dle něhož z neúspěchu ve sporu nelze dovozovat tvrzené porušení základních práv a svobod.

Dle ustanovení , senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Posuzovaná věc je dle názoru Ústavního soudu případem plurality interpretačních alternativ jednoduchého hmotného práva ( , ve znění pozdějších předpisů), přičemž žádná z nich nezakládá dotčení v základních právech, resp. svobodách. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé , respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů, ve svém právním názoru k interpretaci , ve znění pozdějších předpisů, nevybočil z rámce konstantní judikatury obecných soudů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (, 4y, , 3 a y) ani základní právo na řádný proces (y).

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2003