Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 630/02

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 24. dubna 2003

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti S. K. a M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 26. 6. 2002 sp. zn. o zamítnutí žaloby stěžovatelů proti rozhodnutí Okresního úřadu v Bruntále ze 3. 9. 2001 č. j. RR-1198/01/Ká, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Krnově z 23. 4. 2001 č. j. 00/9061/RM/SÚ/Li, kterým byl zamítnut návrh na vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni omezením vlastnického práva k pozemkům, spojené s návrhem na zrušení vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. , kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

Výrok Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2002 č. j. -17 se zrušuje. Návrh na zrušení vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. , kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelé se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 9. 2002, domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí Okresního úřadu v Bruntále ze dne 3. 9. 2001 č. j. RR-1198/01/Ká, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Krnově ze dne 23. 4. 2001 č. j. 00/9061/RM/SÚ/Li, kterým byl zamítnut návrh na vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni omezením vlastnického práva k pozemkům v rozhodnutí specifikovaným, a to zřízením práva chůze a jízdy přes tyto pozemky ve prospěch žalobců jako vlastníků přilehlých pozemků k zajištění přístupu a příjezdu k těmto pozemkům a stavbám na nich postaveným. Krajský soud v Ostravě rozhodl ve věci bez jednání s odvoláním na písmeno b) .

Navrhovatelé ve včas podané ústavní stížnosti namítali, že soud rozhodoval bez jednání, přestože mu prostřednictvím svého právního zástupce sdělili, že na jednání trvají. Tím mělo dojít k porušení jejich základního práva daného a 2d (dále jen ""). Tím, že soud nevyhověl jejich návrhu na vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni, měl porušit ústavní garance vlastnického práva navrhovatelů daného jim y. Protože soud ve svých závěrech odkázal na nesplnění podmínky uvedené v a odst. 2 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. , kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, navrhli rovněž zrušení uvedené vyhlášky.

Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení ve vyjádření, které si Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "") vyžádal, uvedl, že soud skutečně rozhodl bez jednání, avšak v tomto pochybení soudu nelze shledávat porušení y, neboť v právu domáhat se soudní ochrany ve smyslu uvedeného článku nebyli stěžovatelé nijak omezeni.

Podle může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, a to stěžovatelé podáním právního zástupce ze dne 19. 2. 2003 a účastník řízení podáním ze dne 27. 2. 2003, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

Ústavní soud po prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že návrh je důvodný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a 90y). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.

Ústavní soud se především zabýval námitkou navrhovatelů, že postupem Krajského soudu v Ostravě bylo zasaženo do jejich základního práva na soudní ochranu daného a 2y tím, že soud rozhodl bez jednání, ačkoliv na jednání trvali. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s y upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1., C. H. Beck Praha, 1994, str. 273). Vznesená námitka tak směřuje spíše k porušení y, podle kterého má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Krajský soud v Ostravě, jak vyplývá z jeho vyjádření k návrhu, je si vědom svého pochybení, když rozhodl bez jednání, ačkoliv navrhovatelé na něm výslovně trvali. Argumentace soudu, že tím nebylo zasaženo do základního práva navrhovatelů na spravedlivý proces daného a 2y, neboť nebyli nikterak omezeni v právu domáhat se soudní ochrany, je s ohledem na dikci y nepřípadná. Obsahem práva na spravedlivý proces totiž není pouze právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (y) či právo obrátit se na soud se žádostí o přezkoumání zákonnosti správního rozhodnutí (y), ale též právo dané y, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (odstavec 1) a právo každého na to, aby věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti (odstavec 2). Ze spisového materiálu vyplývá, že navrhovatelé prostřednictvím právního zástupce dne 7. 12. 2001 vyjádřili nesouhlas s tím, aby ve věci soud rozhodl bez jednání; v rozporu s tím však krajský soud dne 26. 6. 2002 bez jednání jen vyhlásil rozsudek.

Ústavní soud již zaujal stanovisko, od kterého se nemíní odchýlit, že každý, kdo je účastníkem řízení před soudy, má právo ve své věci takového řízení (jednání před soudy) se osobně účastnit bez ohledu na to, zda by jeho přítomnost měla vliv na vynesení rozhodnutí. Jestliže soud přítomnost účastníkům řízení znemožní, jak se stalo i v souzeném případě, lze v jeho postupu spatřovat porušení ústavního práva účastníka daného y, neboť je výslovným právem každého účastnit se (být přítomen) jednání soudů ve své vlastní věci, obzvláště i tehdy, je-li nepochybné (tak jako v projednávané věci), že svou vůli být přítomen jednání soudu jednoznačně projevil.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2002 č. j. -17 bylo zasaženo do základního práva navrhovatelů daného jim y, a nezbylo mu, než napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2002 č. j. -17 zrušit.

Pokud jde o namítané porušení jiných základních práv, Ústavní soud se s ohledem na to, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl zrušen pro rozpor s y, již dalšími namítanými zásahy do základních práv navrhovatelů nezabýval.

Pokud jde o návrh na zrušení ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud zrušil napadený rozsudek pro procesní pochybení Krajského soudu v Ostravě. Nezabýval se ústavní stížností meritorně; v této souvislosti, v dané fázi řízení se proto ani nemohl zabývat namítanou protiústavností označené části napadené vyhlášky. Z tohoto hlediska je tedy návrh na zrušení ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, nepřípustný, neboť úvahy o aplikaci , ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na stav, ve kterém se řízení před obecnými soudy po derogačním nálezu Ústavního soudu nachází, jsou přinejmenším předčasné, a proto v této části podaný návrh odmítl [ ].