Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 158/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. O., právně zastoupeného JUDr. J. K., proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 17. 1. 2003, č. j. Zt 846/2002-53, a dále proti usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 11. 12. 2002, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 12. 2. 2003, č. j. Zt 846/2002-61, a dále proti usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 7. 1. 2003, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 18. 3. 2003 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 17. 1. 2003, č. j. Zt 846/2002-53, jakož i usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 11. 12. 2002, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, a dále usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 12. 2. 2003, č. j. Zt 846/2002-61, jakož i usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 7. 1. 2003, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, a to pro porušení a odst. 3, dále a d.

Usnesením ze dne 17. 1. 2003, č. j. Zt 846/2002-53, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou stížnost stěžovatele proti usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 11. 12. 2002, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, kterým bylo podle ust. § 160 odst. 1, 5 tr. řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného z trestného činu vydírání podle ust. § 235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák., a dále z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák.

Usnesením ze dne 12. 2. 2003, č. j. Zt 846/2002-61, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou stížnost stěžovatele proti usnesení Policie ČR, Správy Severočeského kraje, SKPaV - teritoriální oddělení Liberec ze dne 7. 1. 2003, ČTS: PSVLB-36/OHK-ŠI-2002, kterým bylo podle ust. § 160 odst. 1, 5 tr. řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že policejní rada neměl žádný důkaz, kterým odůvodňoval svoje rozhodnutí o zahájení trestního stíhání stěžovatele pro uvedené trestné činy, pouze výslech osoby, která byla a je doposud sama drogově závislá a je nedoléčená, přičemž uvedená výpověď je podle stěžovatele v rozporu s dalšími získanými skutečnostmi a důkazy.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře konstatoval (usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

sp. zn.

ad.), že sdělení obvinění (od 1. 1. 2002 dle ust. § 160 tr. řádu zahájení trestního stíhání určité osoby jako obviněného) samo o sobě není způsobilé k tomu, aby bylo podrobeno přezkumu Ústavním soudem. Pouze za situace, kdy by bylo zahájení trestního stíhání spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by nebylo možno odčinit jinak (např. vzetí do vazby, zadržení, zadržení a otevření zásilek apod.), by ústavní stížnost po vyčerpání dostupných procesních prostředků ze strany stěžovatele mohla přicházet v úvahu.

Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem upravujících to které řízení. Pravomoc Ústavního soudu směřuje tedy především proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Přitom pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je nutno chápat tak, že představuje trvalé ohrožení existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem či výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení a nelze mu čelit tedy jinak, nežli ústavní stížností.

Trestní řízení jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude posléze vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, podléhá v průběhu přípravného řízení prakticky permanentní kontrole státního zastupitelství a stěžovatel má k dispozici procesní prostředky, za které nutno považovat především právo žádat nápravu podle ust. § 157a tr. řádu. V procesu, který probíhá, resp. byl teprve započat, lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými Z tohoto důvodu a se zřetelem na ústavní vymezení postavení Ústavního soudu podle y je tedy nutno dovodit, že ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení lze v přípravném trestním řízení akceptovat jen výjimečně.

Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 28. dubna 2003