Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 140/03

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr.Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. P., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2002, č.j. -340, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud dne 7. března 2003 obdržel ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.11.2002, č.j. -340. Shora označeným usnesením bylo rozhodnuto o návrhu otce (stěžovatele) na přikázání věci jinému soudu tak, že věc Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , se jinému soudu z důvodu vhodnosti nepřikazuje.

Jak vyplývá z napadeného usnesení Městského soudu v Praze, který rozhodoval jako soud nadřízený, u Obvodního soudu pro Prahu 5 je ve věci péče o nezletilou A. P. a o nezletilou I. P., pod sp. zn. , vedeno řízení o změně výchovy a o určení výživného pro dobu před rozvodem manželství rodičů.

Stěžovatel (otec nezletilých A. a I. P.) se opakovaně domáhal přikázání předmětné věci jinému soudu, konkrétně Obvodnímu soudu pro Prahu 3 zejména z toho důvodu, že byl ustanoven zástupcem soudního exekutora Exekutorského úřadu pro Prahu 5, a že vykonává činnosti soudního exekutora podle pověření Obvodního soudu pro Prahu 5. Současně stěžovatel v návrhu na přikázání věci jinému soudu namítal, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 5 při evidenci spisů, v nichž vystupuje jako účastník řízení, byl prý odňat svému zákonnému soudci, a bylo mu znemožněno účastnit se řízení s mezinárodním prvkem od samého počátku.

Jak dále v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval městský soud, podle ustanovení (dále jen " ") věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti, když důvodem takového postupu je zpravidla rychlejší a hospodárnější postup v řízení, který navíc musí převažovat nad hlediskem zájmu nezletilých dětí. Městský soud zdůraznil, že stěžovatel žádné takové důvody neuvedl, proto je v zájmu nezletilých dětí, aby v řízení pokračoval soud, v jehož obvodu nezletilé bydlí ( ).

Napadené usnesení je podle názoru stěžovatele v rozporu se zněním d (dále jen " "), protože nerespektuje právo na spravedlivý a nestranný soudní proces.

Stěžovatel tvrdí, že jeho návrh podle byl veden snahou zamezit případným námitkám účastníků řízení o střetu zájmů, vyplývajících na jedné straně z jeho činnosti soudního exekutora a soudního vykonavatele Obvodního soudu pro Prahu 5, ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a na druhé straně z jeho postavení účastníka řízení ve věci péče o nezletilé.

Jak dále vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel nesouhlasí s právním názorem městského soudu, vyjádřeným v napadeném usnesení, současně však tomuto soudu vytýká i údajnou nepřezkoumatelnost předmětného usnesení, které má mít svůj základ v jeho údajně kusém odůvodnění. Městský soud se měl, podle názoru stěžovatele, v napadeném usnesení zásadním a vyčerpávajícím způsobem zabývat jak důvody stěžovatele uvedenými v návrhu (případně vyplývajícími ze spisu), tak i dalšími možnými důvody delegace vhodné.

Ústavní stížnost není opodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že městský soud porušil jeho právo a nestranný a spravedlivý proces ( y), pokud nevyhověl jeho návrhu, učiněnému ve smyslu , a nepřikázal věc, vedenou Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. , jinému soudu, konkrétně Obvodnímu soudu pro Prahu 3.

Z napadeného usnesení Městského soudu v Praze vyplývá, že tento soud se při svém rozhodování zabýval stanoviskem i dalších účastníků řízení, přičemž kolizní opatrovník souhlasil s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 3, matka nezletilých dětí s návrhem zásadně nesouhlasila, když poukázala na skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 5 je ve věci soudem výlučně příslušným podle ustanovení ; předmětný soud již ve věci provedl dokazování výslechem účastníků řízení, takže jiný soud by ve věci rozhodně nejednal rychleji či hospodárněji. Současně poukázala na znění ustanovení s tím, že projednávaná věc s výkonem funkce otce nezletilých dětí nijak nesouvisí.

Příslušnost (místní i věcná) soudů je založena a je vyjádřením zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Citované ustanovení tuto zásadu prolamuje, a to s ohledem na vhodnost delegace jinému než místně příslušnému soudu, když důvodem je především hospodárnost či rychlost řízení. Rozhodování o této delegaci vhodné, na níž není právní nárok, svěřuje zákon do výlučné pravomoci obecným soudům s tím, že Ústavnímu soudu nepřísluší tento postup soudu přehodnocovat, pokud soud postupoval v souladu s ústavně garantovanými procesními právy účastníků řízení.

Ústavní soud se ve svém rozhodování zabýval otázkou přikázání věci jinému věcně příslušnému soudu z důvodu vhodnosti např. ve svém nálezu ze dne 7.10.1996,

sp. zn.

, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 6, C.H.BECK, ročník 1996 - II. díl, pod č. 97. V citovaném nálezu Ústavní soud konstatoval, že " předpokladem postupu podle jsou okolnosti umožňující hospodárnější a rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným, než podle zákona příslušným soudem."

V nálezu ze dne 29.5.1997,

sp. zn.

, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 8, C.H.BECK, ročník 1997 - II. díl, pod č. 65, Ústavní soud uvedl, že otázka přikázání věci jinému soudu ( ) je nezbytně spojena s ústavním imperativem, dle něhož "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci" ( al. 1 y). Současně však v citovaném nálezu Ústavní soud konstatoval, že "pouhé obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele není dostačující pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu ve smyslu y."

Ve smyslu shora uvedeného je tedy zřejmé, že městský soud nepochybil, pokud návrhu stěžovatele nevyhověl, když ve svém rozhodování vzal v úvahu především zájmy nezletilých dětí, dále rychlost i hospodárnost řízení, které, jak vyplývá z napadeného usnesení, ve věci již probíhá před Obvodním soudem pro Prahu 5.

Skutečnost, že stěžovatel vykonává u Obvodního soudu pro Prahu 5 činnost soudního exekutora, není pro projednání věci sp. zn. u téhož soudu podstatná, neboť tato skutečnost nesouvisí s řádně probíhajícím řízení ve věci péče o nezletilé a námitky stěžovatele, učiněné údajně v zájmu etické či procesní čistoty probíhajícího řízení se jeví jako účelové, neboť ve své podstatě jdou proti ústavně chráněným procesním právům dalších účastníků řízení, zakotveným v , a v , odst. 2 y.

Senát Ústavního soudu ze všech shora uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, neboť jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

předseda senátu

V Brně dne 15. dubna 2003