Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 182/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti J. R., zastoupeného JUDr. M. N., proti zásahu do ústavně zaručených práv a svobod Ministerstvem spravedlnosti ČR, spočívajícím v nepřezkoumání podnětu stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 266a odst. 1 trestního řádu,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 27. 3. 2003 doručena ústavní stížnost. Z ní, z přiložených kopií rozhodnutí a dokumentu Ministerstva spravedlnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let. Usnesením odvolacího soudu byl tento prvostupňový rozsudek potvrzen a odvolání stěžovatele zamítnuto jako nedůvodné.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel podnět ke stížnosti pro porušení zákona (10. 12. 2002) a dovolání (16. 12. 2002). Ministerstvo spravedlnosti stěžovateli sdělilo dne 29. 1. 2003, že jeho trestní věc nebylo možno na základě jeho podnětu přezkoumat "pro krátkost času a nedostupnost trestního spisu v důsledku podaného dovolání".

Stěžovatel tento postup napadl ústavní stížností, v níž konstatuje, že je zasaženo do ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu ( y), neboť prostředek právní ochrany byl stěžovatel odňat z čistě technických důvodů, totiž že Ministerstvo spravedlnosti nemělo ve lhůtě pro podání stížnosti pro porušení zákona k dispozici trestní spis.

Dále stěžovatel napadá znění ustanovení § 266a odst. 1 trestního řádu, dle nějž dvouměsíční lhůta k podání stížnosti pro porušení zákona začíná běžet od doručení pravomocného rozhodnutí státnímu zástupci, tedy v době, kdy obviněnému rozhodnutí ještě být doručeno nemusí. V této souvislosti poukazuje rovněž na důvodovou zprávu k , kterým byl změněn trestní rád a některé další předpisy a dovozuje, že v případě současně podaného podnětu ke stížnosti pro porušení zákona i dovolání je v naprosté většině případů vyloučena možnost ministra spravedlnosti v dané lhůtě přezkoumat podaný podnět. Ustanovení trestního řád, v němž má základ postu Ministerstva spravedlnosti, je v rozporu s y ČR a rovněž a 36 odst. 1 y, proto stěžovatel navrhl, aby bylo zrušeno.

Návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti ( zákona , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " ").

V daném případě je předmětem ústavní stížnosti zásah do práv stěžovatele ze strany ministra spravedlnosti, spočívající v nepřezkoumání podnětu stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona. K tomuto zásahu došlo uplynutím lhůty k podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti, tedy 14. 1. 2003. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy uplynula 14. 3. 2003 (ust. ). Stěžovatel nicméně podal stížnost k poštovní přepravě dne 27. 3. 2003, tedy po lhůtě stanovené zákonem.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudci zpravodaji nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout jako podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (ust. písm b) ve spojení s ust. ). Domnívá se sice, že argumentace krátkostí času a nedostupností trestního spisu v důsledku podaného dovolání je ze strany Ministerstva spravedlnosti zcela nepřípustná, zároveň je však Ústavní soud při své činnosti vázán zákonem a nemůže nezákonný postup státního orgánu napravovat nezákonným postupem vlastním.

Ohledně návrhu stěžovatele na zrušení § 266a odst. 1 trestního řádu soudce zpravodaj konstatuje, že nesplňuje-li ústavní stížnost náležitosti návrhu a je tedy neschopná věcného projednání, odpadá tím současně i podmínka projednání návrhu na zrušení zákona (viz usnesení

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, C. H. Beck, str. 351).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2003

JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj