Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 783/02

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. L. J., zastoupeného JUDr. T. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2002, čj. -249 a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 5. 2002, čj. -227, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení a F. H., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, jako vedlejšího účastníka,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 12. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2002, čj. -249 a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 5. 2002, čj. -227, jimiž mu byla mj. pravomocně uložena povinnost zaplatit žalobci, tj. vedlejšímu účastníku F. H., částku 182.995,50 Kč s příslušenstvím, za dodávku dřeva, a nahradit náklady řízení v částce 129.430,- Kč.

Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozsudky bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v d ("Listina"), tím, že obecné soudy nedodržely zákonem stanovený postup, když nesprávně zjistily skutkový stav a z něj vyvodily nesprávné právní závěry. Uvedl svá skutková tvrzení a polemizoval s jejich hodnocením obecnými soudy. Vyjádřil přesvědčení, že z odůvodnění napadených rozsudků nevyplývá srozumitelně a zřetelně vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na jedné straně a právními závěry na straně druhé, že tyto závěry jsou v nesouladu se skutkovými zjištěními, že z nich v logické či jiné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, a že jsou z toho důvodu v rozporu se zásadami vyjádřenými zejména v y a y. Poukázal na nález ve věci

sp. zn.

, uveřejněný pod č. 24 ve svazku 7 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR.

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru stěžovatel nebyl zkrácen na svých ústavních právech a navrhl, aby Ústavní soud nálezem ústavní stížnost zamítl.

F. H., jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že právo stěžovatele zakotvené v y bylo v dostatečném rozsahu naplněno, zejména s ohledem na skutečnost, že ve věci odvolací soud rozhodoval dvakrát. Popisem skutkového děje v ústavní stížnosti stěžovatel znovu tvrdí to, co již dříve v řízení před obecnými soudy tvrdil. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, případně zamítl.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se způsobem hodnocení důkazů obecnými soudy, což ostatně stěžovatel sám v odůvodnění své stížnosti uvedl. Z obecně dostupné judikatury Ústavního soudu však vyplývá, že samotný nesouhlas stěžovatele se způsobem hodnocení důkazů v řízení před obecnými soudy nemůže představovat porušení jejího základního práva na soudní ochranu zakotveného a násl.y. Věc stěžovatele byla posouzena v řádném dvouinstančním procesu a v postupu obecných soudů ani jejich právních závěrech neshledává Ústavní soud nic, co by opravňovalo jeho zásah, když, jak dal opakovaně najevo, není těmto soudům nadřízen a není ani vrcholem jejich soustavy (viz např. Sb. ÚS sv. 1, č.5, sv. 2 č. 49, sv. 4 č. 80, sv. 7 č. 3, sv. 8 č. 76). Ústavní stížnost je tak v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před nimi a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Pokud jde o námitku, že z odůvodnění napadených rozsudků obecných soudů nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné, a právními závěry soudů na straně druhé, Ústavní soud toto přesvědčení stěžovatele nesdílí. Z těchto důvodů jeví se Ústavnímu soudu tvrzení stěžovatele o porušení y jako zjevně neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu