Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 753/02

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti B. S., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2002, čj. -98 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 2002, čj. -84,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 12. 2002 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2002, čj. -98 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 2002, čj. -84, jimiž byla pravomocně zamítnuta její žaloba o zaplacení 12.750,- Kč s příslušenstvím, z titulu dlužného nájemného z části pozemku p.č. 217 v k.ú. P., užívaného vedlejším účastníkem M. H. v letech 1995 a 1996. Žaloba byla zamítnuta po zjištění, že nárok není důvodný, neboť k uzavření dohody o nájmu, a tudíž ani k ujednání o výši nájemného za roky 1995 a 1996, mezi účastníky nedošlo.

Stěžovatelka tvrdí, že postupem obecných soudů byla porušena její ústavně zaručená základní práva tím, že nebylo ochráněno její vlastnické právo k předmětné nemovitosti a bylo jí znemožněno získat výnos z této nemovitosti formou nájemného. Dle jejího názoru soud prvého stupně rozhodoval na základě nesprávného zhodnocení provedených důkazů a ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávný právní závěr. Nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že na předmětném pozemku se nacházela chatová osada, a poukázala na specifikované rozsudky Městského soudu v Praze, v nichž závěry ohledně existence chatové osady v oblasti kolem Slapské přehrady jsou odlišné. Je přesvědčena, že uplatněný nárok na nájemné byl oprávněný a že postupem obecných soudů byla zkrácena na svých právech.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že rozhodl v souladu s konstantní judikaturou. Ve svém rozsudku se vypořádal s námitkami stěžovatelky týkajícími se definice pojmu "chatová osada" a poukázal též na existující judikaturu. Vyjádřil přesvědčení, že stěžovatelka nebyla zkrácena na svých ústavních právech.

Vedlejší účastník M. H. v odpovědi na žádost Ústavního soudu o vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že se svého postavení vedlejšího účastníka vzdává.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.

Stěžovatelka namítla, že byla zkrácena na svých právech, své tvrzení však nekonkretizovala poukazem na některé z ustanoveníd ("Listina"), případně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, či jiných předpisů zaručujících základní práva a svobody. Pokud stěžovatelka měla na mysli porušení y, je třeba uvést, že ochranou vlastnictví zakotvenou v tomto článku není míněna tradiční právní ochrana subjektivního práva vlastnického, ale je zde především vyjádřen princip, že každý může být vlastníkem a nikdo ve svém vlastnictví nesmí být diskriminován ve vztahu k ostatním vlastníkům. V případě stěžovatelky se však jednalo o vztah závazkový. Každý má nepochybně právo bránit svá vlastnická práva v nezbytném případě i u soudu. K tomu také došlo. Skutečnost, že stěžovatelka nesdílí názor soudu vyjádřený v rozhodnutí o takovém sporu, však bez dalšího nezakládá porušení y, ani práva na soudní ochranu zakotveného v odst.y. Dle názoru Ústavního soudu je ústavní stížnost v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před obecnými soudy, a nevyplývá z nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Věc byla posouzena v řádném dvouinstančním procesu a v právních závěrech obecných soudů neshledává Ústavní soud nic, co by opravňovalo jeho zásah, když, jak dal opakovaně najevo, není těmto soudům nadřízen, není ani vrcholem jejich soustavy a zejména "nepřehodnocuje" hodnocení důkazů, uskutečněné obecnými soudy.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu