Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 135/03

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, proti rozhodnutí ministra obrany ČR ze dne 18. 11. 2002, čj. 41/2002 a rozhodnutí Ministerstva obrany ČR - Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 28. 6. 2002, čj. 404383,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 3. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí ministra obrany ČR ze dne 18. 11. 2002, čj. 41/2002 a rozhodnutí Ministerstva obrany ČR - Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 28. 6. 2002, čj. 404383, jimiž byla zamítnuta jeho žádost o poskytnutí jednorázové finanční náhrady podle ust. nař.vl.č.

Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v d.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je především podána po lhůtě stanovené pro její podání.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy ( zákona). V daném případě bylo napadené rozhodnutí ministra obrany ČR ze dne 18. 11. 2002, čj. 41/2002 stěžovateli doručeno 3. 12. 2002, jak vyplývá ze sdělení Ministerstva obrany ČR ze dne 9. 4. 2003. Tímto dnem doručení započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula dne 31. 1. 2003. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 6. 3. 2003, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2 y).

Dále Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje, resp. poskytoval, a tudíž ústavní stížnost je též návrhem nepřípustným ve smyslu 43 odst. 1 písm. e) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "),ve spojení s ust. zákona. Ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími orgánů veřejné správy, která ve smyslu y podléhala soudnímu přezkumu, a to do 31. 12. 2002 podle části páté hlavy druhé , od 1. 1. 2003 pak podle hlavy druhé, dílu prvního , . Pokud tedy stěžovatel cit. rozhodnutí ministra obrany nenapadl správní žalobou, nevyčerpal tím veškeré dostupné procesní prostředky.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nepožadoval odstranění nedostatku ústavní stížnosti, který spatřuje v tom, že ústavní stížnost evidentně nebyla koncipována a podepsána advokátem.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. a e) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj