Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 123/03

Ústavní soud rozhodl dne 1. dubna 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci stěžovatele Z. V., zastoupeného JUDr. O. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 5. 2002, sp.zn. , se kterou byl spojen návrh na zrušení čl. II., bodu 2 , kterým se mění a doplňuje trestní zákon a podnět pro plénum Ústavního soudu ČR dle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavnímu soudu byla dne 28. 2. 2003 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatel napadá v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 1988, sp. zn. , kterým mu byl uložen trest smrti, a žádá zrušení napadeného usnesení. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu [d (dále jen "")], k porušení ústavní zásady stanovící, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější [y], porušení zásady, podle níž jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit [y] a konečně, že měla být porušena zásada, podle které o trestu může rozhodnout jenom soud, když nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci [ a y.]

U vědomí nedodržení lhůty pro podání ústavní stížnosti, tak jak je uvedena v ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), s odkazem na ustanovení zákona, podal stěžovatel ústavní stížnost spojenou s návrhem podle zákona na zrušení čl. II. bodu 2 , jímž se mění a doplňuje trestní , pro rozpor su ČR a s příslušnými mezinárodními smlouvami a pro rozpor s trestním zákonem a trestním řádem v platném znění, zejména pro rozpor s ustanoveními o ukládání trestů, o udělení milosti a o použití amnestie a agraciace. Z těch samých důvodů podal stěžovatel samostatný podnět na zahájení řízení o zrušení čl. II., bodu 2 , postupem podle ust. [sic] zákona, vzhledem k existenci důvodů podle ust. zákona.

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§ 42 odst. 1 zákona]. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Návrh lze podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě k tomu stanovené [ a odst. 2, zákona].

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.

Z obsahu návrhu a z kopií doručenek zaslaných Ústavnímu soudu ČR Městským soudem v Praze, bylo zjištěno, že napadené rozhodnutí [ze dne 14. 5. 2002, ] bylo stěžovatelem přijato dne 27. 5. 2002 a jeho právním zástupcem dne 24. 5. 2002. Ústavní stížnost byla podána k doručení dne 27. 2. 2003, tedy zjevně po lhůtě k tomu stanovené [ zákona]. Ustanovení zákona nelze aplikovat, protože se vztahuje jen na případy, kdy nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků, které poskytuje k ochraně stěžovatelova práva.

Řízení ve věci návrhu na zrušení ustanovení zákona, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 74 zákona], sdílí osud návrhu ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu [§ 64 odst. 1 zákona] zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají [srovnej usnesení ze dne 3. 10. 1995, sp.zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, usnesení č. 22, Praha 1995, s. 351]. Ke stěžovatelem uplatněnému "samostatnému" návrhu podle ust. § 64 odst. 4 zákona [stěžovatel chybně cituje odstavec číslo 5] nutno podotknout, že plénum Ústavního soudu ČR může takové řízení zahájit, jen když jsou dány důvody podle ust. zákona, který se vztahuje jen na případy, kdy je návrh ústavní stížnosti věcně projednáván. Řízení o zrušení čl. II. bodu 2 zákona proto nebylo možno zahájit.

Nad rámec výše uvedeného je Ústavní soud ČR nucen poznamenat, že pokud byl stěžovateli pravomocně uložený a ústavně nepřípustný trest smrti (uložený podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán) ze zákona a na jeho základě soudem změněn na trest doživotní, bylo vůči stěžovateli použito příznivější úpravy obsažené v později vydaném zákoně. Zvolený způsob přeměny trestu smrti v trest doživotní nelze považovat za excesivní použití legislativního privilegia.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona.].

Vojtěch Cepl

soudce zpravodaj

V Brně dne 1. dubna 2003