Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 500/01

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 3. dubna 2003

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti města Č. K. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 13. 6. 2001 sp. zn. , jímž byly zamítnuty stěžovatelovy žaloby proti rozhodnutím finančních orgánů ohledně daně z převodu nemovitostí.

Výrok Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 13. 6. 2001 č. j. -33 se zrušuje.

Odůvodnění

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 13. 6. 2001 č. j. -33, jímž byly zamítnuty jeho žaloby proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích z 12. 1. 2001 č. j. 439/140/2001, z 12. 1. 2001 č. j. 442/140/2001, z 12. 1. 2001 č. j. 448/140/2001, z 12. 1. 2001 č. j. 504/140/2001, z 12. 1. 2001 č. j. 505/140/2001 a z 12. 1. 2001 č. j. 506/140/2001. Těmito žalobami se stěžovatel domáhal přezkoumání uvedených rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, kterými byly potvrzeny platební výměry Finančního úřadu v Českých Budějovicích týkající se daně z převodu nemovitostí. Krajskému soudu v Českých Budějovicích stěžovatel vytýká, že zamítnutím žalob, tj. nezrušením rozhodnutí správců daně, mu odepřel právo na soudní ochranu a porušil d (dále jen " ") a a y (dále jen " "). V ústavní stížnosti nejprve podrobně rozvedl argumenty, jimiž brojil proti platebním výměrům a potvrzujícím rozhodnutím, zejména konstatoval, že již ve správní žalobě poukazoval na porušení svého ústavně zaručeného práva v y, a to pochybením správních orgánů v daňovém řízení při aplikaci hmotněprávních ustanovení , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, zejména jeho , a pochybení při procesním postupu, zejména porušení a 50 , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Ve svých důsledcích tato pochybení pro něj znamenala, že mu byla uložena povinnost uhradit daň z převodu nemovitostí v rozsahu vyšším než připouští. V další části ústavní stížnosti se soustředil na formulaci námitek vůči argumentům, které soud použil v odůvodnění napadeného rozsudku. Přitom, kromě jiného, namítá, že připouští výlučně zdanění převodu nemovitosti, nikoli zdanění nabytí vlastnického práva k nemovitosti, z čehož lze dovodit závěr, že převáděná nemovitost má být oceněna s přihlédnutím k charakteristickým znakům, které má jako nemovitost převáděná, a nikoli jako nemovitost nabývaná či nabytá. Názor, že základem pro stanovení daně z převodu nemovitostí byla cena zjištěná nákladovým způsobem, pokládá stěžovatel za rozporný s ustanoveními a 9 Tvrdí, že výše daňového základu se s ohledem na , účel zákona a výnosový charakter daně z převodu nemovitostí musí odvíjet zásadně a jen od toho, co se prodává (jaký je konkrétní smluvně dohodnutý či úředně zjištěný výnos z úplatného převodu individuálně určené nemovitosti), a nikoli od toho, kdo je nabyvatelem a jak nabyvatel právně nebo stavebnětechnicky s převedenou nemovitostí naloží (byť v den nabytí) nebo jak právní postavení nabyvatele ovlivní charakter nemovitosti z hlediska , o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve spojení s , kterou se provádějí některá ustanovení , o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). V tomto případě bylo prokázáno, že všechny nemovitosti v den nabytí vlastnického práva k nim nabyvatelem na straně převodce a z hlediska předmětu daně splňovaly znaky stanovené ve spojení s (pozn.: v původním znění účinném do 30. 9. 2001), tedy znaky pronájmu 80 % místností v převáděné stavbě, když 100 % všech prostor bylo zatíženo právem nájmu bytu podle a následujících . Základ daně měl být proto zjištěn tzv. kombinovanou metodou, a pokud správní orgány vyměřily daň z jinak zjištěného základu, došlo k vyměření daně v rozporu se zákonem, a tedy i v rozporu s ústavním principem obsaženým v y. Tím, že Krajský soud v Českých Budějovicích stěžovatelovy žaloby zamítl, odepřel mu právo na soudní ochranu a porušil y a a y.

Krajský soud v Českých Budějovicích ve vyjádření poukázal na skutečnost, že stěžovatel svou stížnost zakládá pouze na rozdílném právním názoru a polemizuje s výsledkem řízení, a přitom v ní nepřípustným způsobem rozšiřuje rozsah svých žalobních námitek. Konstatuje, že námitkami, které byly uvedeny v žalobě, se zabýval, vysvětlil platnou právní úpravu týkající se projednávané věci i postup správce daně a žalovaného správního orgánu. Svoje závěry řádně odůvodnil, a proto má za to, že právo na soudní ochranu a spravedlivý proces bylo stěžovateli zachováno. K podstatě posuzované věci uvedl, že pro použití kombinované metody byla základní podmínkou skutečnost, že ke dni ocenění je pronajato 80 % podlahových ploch, což v daném případě (díky tomu, že se kupující stali vlastníky a původní nájemní vztahy zanikly) splněno nebylo. V dalších podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku a shrnul, že napadeným rozsudkem nebylo zasaženo do základních práv stěžovatele a nebyly porušeny uvedené články y ani y, a proto navrhl odmítnutí ústavní stížnosti.

Finanční ředitelství v Českých Budějovicích v postavení vedlejšího účastníka uvedlo, že dnem nabytí nemovitosti je den, kdy vznikly právní účinky vkladu do katastru nemovitostí, a proto je dnem ocenění den, kdy k těmto právním účinkům došlo. Považuje za rozhodné, že kupující se stali vlastníky nemovitostí a tím došlo k zániku původního nájemního vztahu, tudíž nemohla být akceptována cena zjištěná kombinací výnosového a nákladového způsobu, protože pro tento způsob nebyl dán základní předpoklad, tj., že nejméně 80 % podlahových ploch bylo pronajato ke dni ocenění, a proto bylo třeba cenu nemovitostí určit nákladovým způsobem tak, jak převáděné nemovitosti ocenil správce daně. S poukazem na své argumenty navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Z předložených podkladů, jakož i z vyžádaných vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka a ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. učinil Ústavní soud následující zjištění:

Stěžovatel doručil dne 12. 3. 2001 věcně a místně příslušnému soudu žalobu, kterou se domáhal přezkoumání zákonnosti celkem 26 blíže individualizovaných rozhodnutí vedlejšího účastníka, jimiž byla zamítnuta jeho odvolání proti platebním výměrům ukládajícím mu zaplatit daň z převodu nemovitostí. V žalobě stěžovatel zdůvodnil, v čem spatřuje nezákonnost napadených rozhodnutí. Žalobu odůvodnil tvrzením, že byl zkrácen na svých právech a zároveň bylo porušeno ustanovení y. Nesprávnost postupu žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně spatřoval v aplikaci , což mělo za následek, že mu byla uložena povinnost uhradit daň z převodu nemovitosti ve vyšším rozsahu než připouští zákon o dani z převodu nemovitostí. Zastává názor, že se mělo postupovat podle z toho důvodu, že převáděné nemovitosti splňovaly v den nabytí vlastnického práva k nim nabyvatelem podle uzavřených kupních smluv znaky předepsané ve spojení s ustanovením , to znamená, že bylo pronajato nejméně 80 % podlahových ploch místností v předmětné nemovitosti. Krajský soud žalobu zamítl, protože námitky neshledal důvodnými. Přitom poukázal na to, že základem daně z převodu nemovitostí je podle cena zjištěná podle zvláštního předpisu platná v den nabytí nemovitosti, a to i v případě, je-li cena nemovitosti sjednaná dohodou nižší než cena zjištěná. Na základě další argumentace tvrdí, že nemůže být pochybnosti o tom, k jakému okamžiku má být cena zjišťována, a odkazuje na výslovné ustanovení , neboť je-li podmínkou pro použití metody ocenění kombinací nákladového a výnosového způsobu, že ke dni ocenění je pronajato 80 % podlahových ploch a cena musí být platná v den nabytí nemovitosti, neboli splnění této podmínky musí být prokázáno ke dni ocenění, pak v daném případě tato skutečnost naplněna není, neboť k tomuto okamžiku nabytí nemovitosti již nemovitost nesplňovala podmínku stanovenou v Je tomu tak proto, že kupující se stali vlastníky a jejich původní nájemní vztah zanikl, byl nahrazen právem vlastnickým. Krajský soud považuje postup správce daně za správný, čili uznává, že nebylo možno stanovit cenu kombinací nákladového a výnosového způsobu. Tato metoda bere na zřetel reálně dosažitelné pravidelné příjmy, avšak v tomto případě, vzhledem k tomu, že výnosy ze zaniklých nájemních vztahů neplynou, nelze takový závěr vyslovit. Jestliže nebyla splněna podmínka pro stanovení ceny kombinací nákladové a výnosové metody, byla dopočítána cena převáděné nemovitosti nákladovým způsobem. Správce daně tento způsob použil a doměřil daň z převodu nemovitostí.

Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že není vrcholným orgánem soustavy obecných soudů ( a 90 a násl. y), nemůže proto na sebe přebírat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem pouze za podmínky, že tyto soudy postupují ve své činnosti ve shodě s obsahem hlavy páté y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud porušil jeho právo na soudní ochranu podle y a a y, přitom v předchozích řízeních uplatnil též námitku porušení svého základního práva zakotveného v y.

Po zvážení všech uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je důvodná.

Postupem obecného soudu byla porušena zásada spravedlivého procesu, když se správní orgány ani krajský soud ve svých rozhodnutích a jejich odůvodněních přesvědčivě nevyrovnaly se vzniklou situací a jejím právním hodnocením, což v konečném důsledku znamená i porušení práva obsaženého v y. Soud i správní orgány použily při interpretaci výkladové metody, které popírají smysl a cíl této právní normy. zatěžuje daní z převodu nemovitostí převáděnou nemovitost, nikoliv nemovitost nabývanou (viz též tohoto zákona), proto také je poplatníkem daně z převodu nemovitostí převodce, nabyvatel je pouhým ručitelem. V kontextu cílů zákona musí být vedena i aplikace ustanovení . Je-li jednoznačně poplatníkem daně z převodu nemovitostí převodce a předmětem daně je úplatný převod nemovitosti a úmyslem zákonodárce je zatížení hodnoty převáděné nemovitosti, tedy převodcem dosažený finanční výnos z prodeje nemovitosti, příp. dosažitelný finanční výnos, je-li dohodnutá cena nižší než zjištěná, pak musí být ocenění vztaženo ke konkrétní převáděné nemovitosti, která je ve vlastnictví toho, kdo je poplatníkem daně, a musí být i při tomto ohodnocení nemovitostí vzat v úvahu právní stav nemovitosti u převodce, nikoli u nabyvatele. Ani argumentace využívající zpětných účinků vkladu do katastru nemovitostí (s odvoláním na a , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů) není případná. Je totiž nutno mít na zřeteli, že nájemní vztah kupujících existoval po celou dobu vkladového řízení, tj. ode dne podání návrhu na vklad až do dne provedení vkladu. Převodce je po tuto dobu stále vlastníkem, který nadále realizuje všechna práva i povinnosti spojené s vlastnickým právem, včetně daňových povinností (daň z nemovitosti). Teprve provedením vkladu nájem konfusí zanikl, byť s právními účinky ke dni podání návrhu na vklad.

Se zřetelem k uvedeným zjištěním a z nich vyplývajícím závěrům nebyla v této věci převzata argumentace obsažená v dřívějších rozhodnutích Ústavního soudu týkajících se stejné právní problematiky (nepublikovaná usnesení z 8. 1. 2002

sp. zn.

, z 15. 1. 2002

sp. zn.

, z 19. 2. 2002

sp. zn.

, z 27 .6. 2002

sp. zn.

, z 18. 7. 2002

sp. zn.

, z 10. 9. 2002

sp. zn.

, z 24. 9. 2002

sp. zn.

, z 19. 11. 2002

sp. zn.

a z 19. 11. 2002

sp. zn.

).

Vzhledem k tomu, že jde o usnesení, nepředkládal senát na základě svého odchylného právního názoru tuto otázku k posouzení plénu Ústavního soudu podle , o Ústavním soudu.

Nad rámec této argumentace Ústavní soud připomíná, že na problém reagovala , kterou se mění vyhláška Ministerstva financí č. , kterou se provádějí některá ustanovení , o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění a , jíž se s účinností od 1. 10. 2001 výrazně změnila konstrukce použití výnosové metody při ocenění.

Z uvedených důvodů Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil [ ].