Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 393/02

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů a) V. S. b) A. S., zastoupených advokátem JUDr. A. M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 20. 7. 2001, čj. -284, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení svých práv garantovaných a až d a y ČR domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky Valašské Meziříčí, sp. zn. , z něhož zjistil následující:

V souzené věci podali stěžovatelé ústavní stížnost současně s dovoláním k Nejvyššímu soudu, jak ostatně v ústavní stížnosti uvádějí. Dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu přitom bylo ze zákona přípustné, jak konstatoval i dovolací soud v rozsudku ze dne 23. 1. 2003, čj. -354, dle ustanovení , (), neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který předchozími rozsudky rozhodl odlišně ve vztahu k oběma stranám, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, jenž oba předchozí rozsudky zrušil. Dovolací soud se tedy dovoláním zabýval věcně. Vzhledem k tomu, že dovolání shledal nedůvodným a rozsudek odvolacího soudu správným, shora uvedeným rozsudkem je zamítl a rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost nesměřuje.

Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a to zejména otázku, zda je sám k projednání ústavní stížnosti příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Musí při výkonu svých kompetencí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3y a v článku 2 odst. 2d, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.

Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je prvotně vymezena v písm. d)y. Ústavní soud je oprávněn posoudit v řízení o ní mj. jen "pravomocné rozhodnutí" orgánů veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článkuy se dle ustanovení a odst. 2 rozumí rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ustanovení je Ústavní soud oprávněn v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d)y, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze dovodit jeho oprávnění, aby zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, příp. i předchozí rozhodnutí soudu prvého stupně, neboť toto rozhodnutí evidentně není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým rozhodnutím je až rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2003, čj. -354, jímž soud zamítl dovolání stěžovatelů proti rozhodnutí, jež je napadeno ústavní stížností. Opačný postup Ústavního soudu by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo jeho rozhodnutím nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty chráněným článkem 1 odst. 1y.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 21. března 2003 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj