Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 103/03

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. J. A., zastoupeného advokátem Mgr. P. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2002, čj. -404, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se návrhem ze dne 12. 2. 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 2. 2003, domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze uvedeného v záhlaví. Tvrdí, že postupem soudu mu bylo odňato právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu dle d (dále jen " ") a právo na rovnost účastníků dle y.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 3. 4. 2001, čj. -252, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem mezitimním o základu uplatněného nároku žalobců Z. B., L. B. a nezl. L. B. Jejich nárok shledal co do základu po právu s tím, že o náhradě nákladů řízení rozhodne v konečném rozsudku. Stěžovatel coby žalovaný se proti tomuto rozsudku odvolal. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 24. 10. 2002, čj. -404, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Ústavní soud se primárně zabýval otázkou, zda ústavní stížnost splňuje podmínky předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Zaměřil se na posouzení přípustnosti ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení ( ). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ze sdělení Ústavního soudu publikovaného pod č. 32/2003 Sb., které bylo rozesláno dnem 3. 2. 2003, plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také lhůta k podání ústavní stížnosti má být počítána od doručení tohoto rozhodnutí. Jinými slovy, Ústavní soud v uvedeném sdělení vyjádřil názor, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání až rozhodnutí o dovolání, bez ohledu na způsob vyřízení.

Jak zjistil Ústavní soud dotazem na Obvodní soud pro Prahu 5, stěžovatel podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2002, čj. -404, dovolání, o němž nebylo doposud rozhodnuto. Přes uvedené sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb. podal stěžovatel proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze dne 12. 2. 2003 souběžně s dovoláním i ústavní stížnost.

S ohledem na výše uvedené, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti je nepřípustný. Posledním opravným prostředkem v projednávané věci totiž je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, resp. rozhodnutí o něm. Projednávaná ústavní stížnost však směřuje proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, jež rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, v dané věci není. Pokud by Ústavní soud v dané fázi ústavní stížnost věcně projednal, rozhodnutí o posledním opravném prostředku, tedy o dovolání, by jeho rozhodnutím zůstalo nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Ústavní soud se ovšem zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení . Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [ ] nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma [ ]. Ústavní soud naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil.

S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení jako nepřípustný odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2003 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj