Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 613/02

Ústavní soud rozhodl dne 25. března 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. J., s. r. o., zastoupené JUDr. A. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. července 2002, sp. zn.

, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojila stěžovatelka ve své daňové věci proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. července 2002 ( -13), kterým bylo zastaveno řízení o její žalobě, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 30. ledna 2002 (322/02/FŘ/140), a tvrdila, že zastavením řízení bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ( a 2, d).

Z odůvodnění napadeného usnesení obecného soudu, jak je vpředu označeno, vyplývá, že důvodem zastavení řízení bylo to, že stěžovatelka nedoložila v soudem stanovené lhůtě doklad o řádném zastoupení ( , ve znění účinném do 31. prosince 2002, dále rovněž ). Jinak řečeno, neprokázala, že je zastoupena advokátem nebo osobou uvedenou v

Stěžovatelka v ústavní stížnosti se s tímto názorem neztotožnila a poukázala na to, že zmocnění k zastoupení udělila ve své správní žalobě podepsané statutárním orgánem (jednatelem), ve které je uvedeno, že ji bude zastupovat J. J., absolvent právnické fakulty a zaměstnanec společnosti. Ani ani obchodní zákoník či nestanoví, v jaké formě má být zastoupení doloženo. Není proto vyloučeno učinit tento úkon ve zmíněné podobě. Stěžovatelka na výzvu soudu předložila doklady prokazující skutečnosti, že jmenovaný je zaměstnancem společnosti, a to dohodu o pracovní činnosti, a dále doklad o tom, že J. J. má vysokoškolské právnické vzdělání. Na podporu svých tvrzení poukázala na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

a na komentář k .

Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V řízení o správních žalobách (část pátá hlava druhá , ve znění účinném

do 31. prosince 2002) vyžadoval kvalifikované zastoupení. Žalobce musel být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatilo, měl-li právnické vzdělání, popřípadě jednala-li za něj osoba uvedená v nebo v anebo v , která měla právnické vzdělání. Notář mohl žalobce zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy ( ). Podle musel každý, kdo jednal za právnickou osobu, své oprávnění prokázat.

Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. se podává, že stěžovatelka v dané věci při podání své správní žaloby neprokázala, že by byla řádně zastoupena. Žaloba byla podána osobně stěžovatelkou dne 3. dubna 2002, obsahovala ve svém čl. I odkaz na "plnou moc" ze dne 29. března 2002, podle které žalobkyni zastupuje

"... její zaměstnanec J. J. absolvent Právnické fakulty University Karlovy".

I přesto, že tato plná moc byla výslovně zmíněna jako důkaz - příloha č. 1 k čl. I, s žalobou doručena nebyla. Tomu nasvědčuje i podací razítko, kde podatelna soudu potvrdila jen příjem tří podání a žádných příloh.

Podle nauky - Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: . Komentář.

5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 87 - zaměstnanec prokazoval oprávnění k zastoupení předložením buď vnitřního předpisu právnické osoby, z něhož takové oprávnění vyplývalo, anebo pověření jednat za právnickou osobu.

V tomto kontextu tedy neobstojí tvrzení stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti, že svůj postup odvozovala z názoru obsaženého v nauce - komentáři k , podle kterého není správné pověření zaměstnance jednáním u soudu navenek učinit plnou mocí, ale toliko výše zmíněnými způsoby.

Nedostatek v zastoupení sice znamenal vznik překážky řízení, kterou však bylo možno zhojit na základě poučení soudu. Obecný soud proto svým usnesením ze dne 19. června 2002 ( -7), které stěžovatelka převzala dne 24. června 2002, ji vyzval k odstranění nedostatku jejího podání, spočívajícího v tom, že nebyla řádně zastoupena, a to ve lhůtě

15 dnů. V usnesení výslovně stěžovatelku poučil, že v případě neodstranění vady v zastoupení bude řízení zastaveno.

Podáním, doručeným osobně obecnému soudu dne 3. července 2002 J. J., předložil jmenovaný kopii dohody o pracovní činnosti, která byla uzavřena mezi ním a stěžovatelkou (předmětem této dohody bylo vyřizování právní agendy společnosti podle pokynů jednatele společnosti v rozsahu cca pět hodin měsíčně) a kopii svého diplomu, který vydala Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (č. l. 8 až 10 spisu obecného soudu).

V dané věci však, jak vyplývá ze spisu Krajského soudu v Brně, stěžovatelka nepředložila ani jí v žalobě zmiňovanou plnou moc, ani vnitřní předpis právnické osoby či pověření, tedy nepředložila žádný doklad o svém řádném zastoupení, a proto nezbývá než konstatovat, že obecný soud neporušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ( a 2, d) tím, že řízení zastavil.

Obdobně nedůvodný je i odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, kterým bylo zrušeno usnesení obecného soudu pro přepjatý formalismus, když obecný soud zastavil řízení kvůli nepřesnému označení žalovaného, aniž by vyzval žalobce k opravě žaloby. Ve věci posuzované ústavní stížnosti jde o jiné skutkové okolnosti, a proto odkaz na něj v těchto souvislostech je nepřípadný.

Závěrem lze poukázat i na usnesení Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

ze dne 21. ledna 2003 a

sp. zn.

ze dne 28. ledna 2003, kterými byly ústavní stížnosti téže stěžovatelky odmítnuty. Jelikož šlo o věci, které měly shodný jak skutkový základ, tak i právní aspekty, lze odkázat i na rozhodovací důvody těchto usnesení.

Z takto rozvedených důvodů, jakož i z důvodů vyložených v již zmíněných usneseních Ústavního soudu, bylo nutné ústavní stížnost stěžovatelky pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak z výroku tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 25. března 2003