Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 560/02

Ústavní soud rozhodl dne 25. března 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele J. H., zastoupeného Mgr. Ing. P. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2002 sp. zn. a Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. června 2001 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž byl zavázán zaplatit žalobci 200.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení před soudy obou stupňů. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy rozhodly na základě důkazů, jejichž rozsah považuje za nedostatečný a na základě jejich hodnocení, které zvýhodnilo žalobce. Proto se cítí dotčen v právech zakotvených v , a d, jakož i v čl. l, , , , písm. d) a v , a y. Dále poukázal na okolnosti, za nichž proběhlo jednání o poskytnutí částky 200.000,- Kč, na rozpory, jež lze zjistit ve verzi, na základě které žalobce tuto u soudu vymáhal. Proti rozsudku odvolacího soudu podal také dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, to však bylo usnesením č. j. -119 ze dne 14. listopadu 2002 jako nepřípustné odmítnuto.

Podle ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný.

Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jímž bylo dne 28. května 2002 potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o povinnosti stěžovatele zaplatit žalobci 200.000,- Kč s příslušenstvím i náklady řízení a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. června 2001

č. j. -62, jakož i řízení, které mu předcházelo, přezkoumal v souladu s a opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil. Postup obou soudů při provádění a hodnocení důkazů v předmětné věci nebyl v rozporu s , , a , soud II. stupně, který se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem své rozhodnutí učiněné dle odůvodnil.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2003