Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 75/03

Ústavní soud rozhodl dne 11. března 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci stěžovatelky JUDr. D. K., o ústavní stížnosti proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, č.j. -105, a proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 12. 2001, č.j. -79, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka ústavní stížností doručenou dne 3. 2. 2003 napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a svoji ústavní stížnost odůvodnila tak, že se rozhodnutím Krajského soudu v Praze, jímž bylo odmítnuto její odvolání [ze dne 31. 10. 20002, -105], cítí být dotčena ve svém právu na spravedlivý proces [Čl. 36 a násl. d, dále jen "Listina"]. Uvedla, že krajský soud odmítl její blanketní odvolání poté, co byla usnesením okresního soudu doručeným dne 28. 6. 2000 [ze dne 18. 6. 2002, -94] vyzvána k doplnění odůvodnění v týdenní lhůtě s poučením, že nebude-li odůvodnění odvolání doplněno v týdenní lhůtě, bude odvolání postoupeno krajskému soudu, který může odvolání odmítnout. Stěžovatelka soudí, že neuvedení důvodů odvolání nemůže mít za následek odmítnutí odvolání, neboť podle bodu 15 přechodných ustanovení v části 12 hlavě I. měl odvolací soud věc projednat a rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění platném do 31. 12. 2000, protože žaloba byla podána 7. 11. 1996 a první jednání proběhlo až dne 6. 11. 2000. V závěru bylo navrženo, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí krajského soudu. K návrhu ústavní stížnosti byl připojen návrh, aby soudce zpravodaj rozhodl o tom, že náklady stěžovatelčina zastoupení hradí stát, a aby Ústavní soud stěžovatelce ustanovil advokáta.

Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda jsou splněny podmínky pro ni stanovené v ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182 /1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [ , zákona].

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, lze napadnout žalobou pro zmatečnost [ občanského osudního řádu, dále jen " "]. Podle ust. části dvanácté, hlavy první bodu 1 , jímž se mění (dále jen " "), platí, že není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle ust. části dvanácté, hlavy první bodu 15 novely platí, že odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2001 [část třináctá cit. zákona].

Z obsahu usnesení krajského soudu [ -105] bylo zjištěno, že tento soud rozhodl dne 31. 10. 2002 po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně ve věci žaloby o zaplacení částky 85.761,55 Kč, tak, že odmítl stěžovatelčino blanketní odvolání proti rozsudku vydaného dne 12. 12. 2001. Krajský soud přitom své rozhodnutí opřel o skutečnost, že stěžovatelka byla řádně poučena v souladu s novelou o možnosti návrh odmítnout, a že lhůta daná k doplnění odůvodnění odvolání uplynula marně. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka napadá odmítavé rozhodnutí odvolacího soudu, pak nelze pominout, že podle se mohla zrušení tohoto usnesení domáhat žalobou pro zmatečnost, tedy, že proti takovému rozhodnutí je ex lege přípustná žaloba pro zmatečnost. Tato skutečnost vede k závěru, že návrh je nepřípustný [ zákona ve spojení s zákona], neboť stěžovatelka před jeho podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytoval, byla v posuzovaném případě žaloba pro zmatečnost, která však (dle sdělení tohoto soudu) podána nebyla, čímž vznikla překážka, která nemohla být překonána a ústavní stížnost nemohla být věcně přezkoumána.

Ústavním soudem nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o tom, že by ústavní stížnost týkající se běžného občanskoprávního sporu přesahovala svým významem podstatně osobní zájmy stěžovatele. Důvod k postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona zde nebyl. K dalším návrhům stěžovatelky se pro úplnost konstatuje, že návrhu na náhradu nákladů zastoupení [§ 83 odst. 1 zákona] lze vyhovět, není-li ústavní stížnost odmítnuta. Ustanovit advokáta Ústavní soud nemůže, protože k tomu dle ustálené judikatury nemá zákonnou oporu. Vada spočívající v absenci právního zastoupení stěžovatele je odstraňována postupem předvídaným ust. § 42 odst 1 zákona, tedy výzvou k odstranění vad. Protože však stěžovatelka předložila návrh, který je nepřípustný, bylo nadbytečné stěžovatelku poučovat o náležitostech ústavní stížnosti a vyzývat ji k odstranění vad.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3

zákona].

Vojtěch Cepl

soudce zpravodaj

V Brně dne 11. března 2003