Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 131/03

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Z. O., zastoupené JUDr. L. P., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 12. 1. 2000, č. j . -91, (ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. 2. 2002, č. j. -96), a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2002, č. j. -174,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stížností, která byla Ústavnímu soudu ČR doručena dne 4. 3. 2003 stěžovatelka napadá shora uvedené rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení, že vlastnické právo k předmětné nemovitosti na ni přechází podle o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ("zákon o půdě"). Rozhodující pro soud 1. stupně byl závěr, že předmětné nemovitosti v době odnětí vlastnictví nesloužily zemědělské výrobě ani s ní nesouvisely, nebylo možné je považovat za původní zemědělskou usedlost, a proto se nejednalo o majetek ve smyslu - c) ani zákona o půdě.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Zároveň odvolací soud rozhodl, že dovolání proti jeho rozsudku se nepřipouští.

Stěžovatelka namítá, že uvedenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv ve smyslu d ("Listina"), a y.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti samotné, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené . Jedním z atributů ústavní stížnosti je přitom její subsidiarita, vyjádřená v ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "). Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje.

V případě ústavní stížnosti stěžovatelky je Ústavní soud nucen konstatovat, že tato nevyčerpala dostupné procesní prostředky, konkrétně dovolání ve smyslu a násl. . Odvolací soud sice ve výroku rozsudku nepřipustil proti tomuto rozhodnutí dovolání, nicméně dle výslovného znění ve znění před účinností novelizace , tedy do 31. 12. 2000, bez ohledu na rozhodnutí odvolacího soudu o přípustnosti dovolání toto přípustné bylo podle ustanovení tehdy, když dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam. Ačkoli odvolací soud rozhodoval již po účinnosti novely zákonem , dle přechodných ustanovení se dovolání vydaná po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17). Zněním před novelizací se rovněž řídí posouzení přípustnosti dovolání. Proti rozsudku odvolacího soudu tedy bylo dovolání přípustné ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí ( ve znění do 31. 12. 2000).

Rozhodnutí odvolacího soudu přitom po právní stránce zásadní právní význam má, neboť se zabývá otázkou rozsahu nemovitého majetku, na nějž se vztahuje , totiž výkladem jeho ("Zákon se vztahuje na obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků.") a . Odvolací soud vykládá uvedené ustanovení tak, že formulaci "k původní zemědělské usedlosti" je nutno vztahovat ke dni účinnosti zákona (24. 6. 1991), ev. k době odnětí vlastnického práva. Ačkoli se Ústavní soud nechce vyjadřovat ke správnosti aplikace jednoduchého práva obecnými soudy v daném případě, je přesvědčen, že se o otázku zásadního právního významu jedná a ve věci měl rozhodovat dovolací soud.

Za dané situace již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění další vady podání, týkající se plné moci stěžovatelky, která obsahuje substituční doložku v rozporu s . Mimo ústní jednání pak soudce zpravodaj návrh odmítl jako nepřípustný podle ustanovení ) písm. e) ve spojení s .

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 17. března 2003

JUDr. Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj